Ještě když jsem byl zastupujícím arciděkanem v Ústí nad Labem, spěchal jsem takhle v polovině srpna na jednu mši do vísky, kde kněz otočen k lidu posvátnou zadnicí sloužil pouze tridentský obřad v latině prošpikované češtinou. V kostele nebyly ani hostie ani víno. Při hledání obojího se mi podařilo zamknout faru i s dobrým mužem-kostelníkem. Ten se odebral na průzkum do sklepa, aby zjistil, kam si zemřelý náboženský patriarcha schovával láhve s mešním mokem. Ze zdejší vesnice prý nebyl na mši ani jeden věřící, většinou sem jezdili pouze tridenťáci až odněkud od Prahy a z Karlových Varů. Před cestou do Skorotic jsem vzal do auta jednoho vychrtlého Roma i s jeho synem, kteří se zbožně a tiše zúčastňují denních mší v děkanském kostele. Tichý a nemluvný synek seděl na zadním sedadle jako zařezaný a radoval se z výletu. Vděčný otec měl radost, že se vůbec něco děje. Při závěrečném loučení mne požádal o finanční výpomoc, jak jinak. Důvod výpůjčky byl však zajímavý: prý bydlí v Předlicích se dvěma dalšími rodinami v bytě 1+1, voda a záchod na chodbě, topí se v kamnech. Dohromady platí podnájem 8 tisíc korun. Za 2+1 stejného komfortu se v Předlicích platí až 10 tisíc. Toto není jeho výmysl, ale tvrdá realita. Pro srovnání: pronájem 2+1 na zdejším panelovém sídlišti v Doběticích, kde bydlím, stojí asi 6 tisíc. Pozor, jde o podnájem a nikoliv o nájem, ten je mnohem nižší. Takže v Předlicích jsou k mání nejdražší byty z Ústí nad Labem, dražší než pronájem 4+1 v městském centru. V těchto luxusních bytech nyní vypukla úplavice, <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/predlice.mht">podrobnosti zde</A>. Primátor Petr Gandalovič s elegancí sobě vlastní vysvětlil zvědavým médiím, že je vše pod kontrolou. Tolik fakta. Šťouraví lidé od tisku by se nejspíše měli věnovat budovatelským úspěchům ODS, která zde nahradila stranu podobného jména. Cituji z internetového dokumentu jeho vlastní slova: "Pro mě je důležitá informace hygieniků, že se epidemii podařilo podchytit a nebude se dále šířit. Není tedy ani nutné přijímat nějaká mimořádná opatření." Francouzi na to říkají: Pokračujte v jízdě, není zde nic k vidění. Ale co když přece jenom je na co koukat? Jak je možné, že město připustí otevřenou lichvu a vydírání v komunálních či jiných bytech, kde hygiena dávno umřela na úbytě? Jak je možné, že zde teče moč a zvratky po schodech, kde si hrají malé děti? Po úplavici, jak v Ústí již všichni víme, přijde žloutenka − stejně jako tomu bylo v Matiční ulici. A tito nakažení lidé utíkají z nemocnice a jejich jedinou zábavou je chodit do supermarketů a ohmatávat zboží, které si nemohou koupit. Tož tolik ke zdejším poměrům. Když jsem v rámci svých kněžských povinností projížděl Předlicemi do nedalekého Chlumce, v duchu jsem se za volantem styděl za to, že jsem běloch.<BR><BR>Podoba s New Orleansem je nabíledni: chudí až do záplav v polovině srpna 2005 umírali zcela nenápadně ve své špíně, hladu, svrabu a beznaději. Bohatí je prostě neviděli. Pro nechápavé to opakuji ještě jednou: bohatí je fyzicky neviděli, protože černou a chudou část obyvatelstva prostě přestali vnímat. Stejně se to pomalu děje v Ústí, v Teplicích, Bílině, Mostu a ostatních městech na severu Čech. Stejným způsobem odečteme hluk a obtěžování reklam či čehokoli jiného, co se stalo samozřejmou a nevnímanou kulisou našeho života. Něco podobného mi potvrdil jeden chilský kolega jezuita pocházející z vyšší střední vrstvy zbohatlé za generála Pinocheta. Celých deset let jezdil kolem slumů do své elitní školy. Až za deset let ho při jedné náhodné sociální práci trklo, že to všechno se děje pár metrů od jeho rodinné vily. Prodělal si přitom zásadní životní otřes, při němž se mu zhroutily rodinou a prostředím vštěpované ideologické hodnoty. Předtím domácí bídu prostě neviděl, protože zde byla pořád. V New Orleansu nebylo nikdy zcela zrušeno otroctví, prostě se jen přesunulo do vedlejších uliček. Vedle luxusních vil úspěšných bílých a barevných živořily jejich černé a bílé sociální protějšky. Protože tito zapomenutí nikdy nechodili k volbám a naučili se umírat stejně nenápadně jako krysy v noře, nikdo z vlivných se o ně nezajímal. Zločinnost ve městě postupně stoupla na jedno z čelných míst v USA. To donutilo bohatou a vlivnou část voličstva vystěhovat se z města do okrajových předměstí, kde si žijí pod ostrahou a sami pro sebe. Trošku podobně žiji i já v Doběticích, i když pochopitelně zde v Ústí ještě nejsme v Americe. V bájných USA, našem podnikatelském vzoru, by sídliště hlídala osobní ochranka a nikoho nezvaného by do bloku nepustila. Urbanistický a sociologický vývoj v zámoří je fatální: do velkých měst USA od konce 70. let přestávají proudit potřebné zdroje na obnovu infrastruktury, protože smetánka systému si je reklamuje pro sebe, do oddělených sídlišť. Zde jsou voliči, peníze, vliv a nutně i příslušný politický cirkus s námluvami. Pro New Orleans byl ovšem tento trend katastrofální: hráze se opravovat musejí, již od založení města postaveného přímo na bažinách. Zblblí a bohatí republikáni za Bushovy vlády se o základní infrastrukturu prakticky přestali starat − až do okamžiku, kdy hurikán Katrina jednu z chatrných hrází protrhl. Pak vznikl akutní problém s pojmem "obecné dobro". Nejen kvůli zaplavení města, ale hlavně kvůli tomu, že decentně skrytá umírající chudina vyplavala nahá a mrtvá do ulic. Zde veřejně hnije, čímž zamořuje už beztak smradlavou a hygienicky závadnou vodu. Horší je, že si to všichni fotí a navíc se ptají, kdo za to může. Ne tak u nás. V našem milém městysi Ústí nad Labem velectěný primátor pouze bagatelizuje jednu okrajovou epidemii ve čtvrti, kde již normální člověk nemůže lidsky bydlet. Ale všichni v Ústí přece víme, že zde „normální“ lidé vůbec nebydlí. A proto se jako člověk − nikoliv nenormální nebo nenormální, ale jako občan tohoto města − ptám nás všech. A kdo tam bydlí, když ne lidé jako my? A jak dlouho bude trvat, než bída severočeských romských ghett prorazí ochranný konvoj nezájmu, slepoty a komunálněpolitické demagogie? A co vypustí do našich špinavých, ale přesto ještě hygienicky schválených ulic a měst?<BR><BR><BR>