Podle statistických údajů za rok 2011 jsou mezi nezaměstnanými nejvíce postiženy ženy ve věku od 50-54 let a 55-59 let a mladí absolventi učňovských oborů a středních škol mezi 20-24 lety. Sendvičová generace žen je charakterizována kromě jiného také tím, že pečuje o své staré rodiče, často ještě podporuje studující děti a žije v domácnosti s dětmi, které s nimi žijí v domácnosti, poněvadž se mladí nemohou z důvodu nedostupnosti levného bydlení a nízkých příjmů, osamostatnit. Většina žen z této sociální skupiny vychovala děti a celý život pracovala. Pokud je nezaměstnaná, trpí pocitem viny, že „visí“ manželovi na krku a zažila jsem jednu paní, která se po třiceti letech manželství rozvedla, poněvadž manžel jí po ztrátě zaměstnání, o které přišla ve svých dvaapadesáti letech sdělil, že ji „nebude živit“. V tomto případě naštěstí pomohly děti.

Frustrace nezaměstnané mládeže bez vize nějaké budoucí slušné existence se obrací právě v těchto dnech vůči našim romským spoluobčanům. Jakoby jenom oni byli viníky jejich bídy a rozvratu tohoto státu. To je však jenom začátek. Bude však hůř. Církve v celé Evropě očekávají od odpovědných politických činitelů, aby se prostřednictvím politiky zaměstnanosti zaměřili na udržení stávajících a nových pracovních míst. Kladou přitom zvláštní důraz na vytváření pracovních míst pro mladé lidi, aby byly vytvářeny dostatečné fondy finančních prostředků sloužících ke vzdělávání, rekvalifikaci, či udržení kvalifikace a očekávají, že bude s uchazeči zacházeno důstojným způsobem. Místo ztráty zaměstnání nastupuje dělení úvazků na kratší pracovní dobu mezi dva pracovníky a doplnění finančních zdrojů do výše 85 % předchozích výdělku (viz Německo). Podpora v nezaměstnanosti sice funguje, ale přednost má udržení kvalifikace zaměstnanců za každou cenu. Zametání ulic učitelkou hudby, nebo inženýrkou po padesátce, která už není tak pro mladý kolektiv v Česku tak sexy, jak si to představuje ministr Drábek, by nebylo v civilizované zemi společensky přijatelné. Existují zvláštní programy začlenění mladých lidí a rekvalifikace do perspektivních oborů a další opatření aktivní politiky zaměstnanosti, tak jak je známe z Francie, Německa, nebo Rakouska, kde se podařilo dokonce podle posledních údajů stlačit úroveň nezaměstnanosti pod 4%. Je to první a hlavní priorita vlády, jak prohlásil minulý týden v rakouské ORF v pořadu Letní hovory předseda vlády Werner Faymann. Jak je tedy možné, že na jedné straně hranice, kde činí minimální mzda 8 000 Kč, máme pomalu 20 % nezaměstnanost a na druhé, kde je minimální mzda 1000 Euro, 3,7%.? Kde je odpovědnost politiků?

Jenže aktivní politiku nezaměstnanosti neprováděla ve skutečnosti žádná dosavadní česká vláda. Výplody choré mysli katolíka Drábka, jsou projevem hluboké nevzdělanosti a nekompetentnosti kombinované s nenávistí vůči lidem obecně. Jsme společností nevolnosti, jak říká Václav Bělohradský a z návrhů, které trefně popsala a komentovala v Deníku Referendum Kateřina Svíčková pod názvem „Vykročí ČR na cestu státem podporovaného nevolnictví“ ze dne 30. 8. 2011, se člověku soudné mysli obrací opravdu žaludek. Máme tu tedy další tunel, kapsy si namastí soukromé agentury, 5000 Kč za převod každého nezaměstnaného z úřadu práce do soukromých rukou z našich daní určených na aktivní politiku nezaměstnanosti státu. Podotýkám státu, ne soukromých agentur. A první klienti agentur budou samotní pracovníci úřadů práce. To je tedy trefa! Efektivní podnikání ministra Drábka a TOP 09, která si říká „křesťanská“. Zas bude co privatizovat, možná jsou i některé budovy pro kamarády, kteří něco nasypou na volební kampaň, zajímavé. Povinnost pracovat půl fondu pracovního času týdně zadarmo od třetího měsíce pobírání zajistí úklid veřejných prostranství zdarma po bezdomovcích, jejichž řady budou utěšeně narůstat, a máme vystaráno. Na poštách se flákají, tak jim tam přibude kontrola nezaměstnaných, aby si náhodou někde k těm pár šušníkům, co dostanou od státu, nepřivydělávali ještě někde načerno. Geniální nápady z dílny geniálního ministra.

Nu, co dodat? Nelze čekat do příštích voleb. Tato vláda už víc ztratit u svých občanů nemůže. Je postavena na lži a podvodu, na chamtivosti, neodpovědnosti a ztratila svou legitimitu v očích nás všech. Už nestačí psát petice a blogy. Je potřeba, abychom všichni důstojně a s klidným vědomím své vlastní odpovědnosti veřejně vystoupili a požadovali jako suverén této země její odstoupení. Jinak se nám budou ze svých 118 židlí jenom dál posmívat.