Jedna čtenářka umlaufovin nám do redakce poslala překlad části velmi zajímavého sociálního dokumentu vydaného v Rakousku. Dokument se jmenuje <a href="http://ksoe.at/sozialwort/sw-mitteinhalt-sw-download.htm">Sozialwort des Ökumenischen Rates der Kirchen in Österreich</a> a byl vydán společně 14 církvemi západní i východní tradice v roce 2003. Každá kapitola má v závěru shrnutí úkolů pro církve a dále úkoly pro společnost. Opravdu mne zaujalo, co rakouští věřící v jejich křesťanském celku očekávají od politické reprezentace. Jak jsem dostal, tak dávám dále. Viz výtahy z dokumentu, který naše církev mohla už hezkých pár let rozšiřovat.
_

Hospodařit ve službě lidem
(160) Vývoj zaměstnanosti a ekonomiky je stojí v centru zájmů a nadějí lidí. Práce je však něco víc než jenom zaměstnání a hospodářská činnost přesahuje zdaleka to, co je vykazováno v bilancích malých a velkých podniků a národohospodářských statistik celých států. Vše, co je předmětem hospodářské činnosti lidí, pochází z více zdrojů: přírodní pozemské statky, které byly svěřeny k využívání všem lidem na zemi, práce, zkušenosti a získané vědomosti mnoha předchozích generací, kapitál investovaný do výrobních zařízení a infrastruktury, vykonaná, ale nezaplacená práce v různých oblastech – od péče o děti po jejich výchovu, mnoho energie a času vydaných při vědeckých zkoumáních, které nemohly být nikdy dostatečně zaplaceny, patří sem ale i nakonec aktuálně vykonávaná námezdní práce. Tyto vztahy a vzájemné souvislosti je potřeba vidět, půjde-li nám o cíle všech hospodářských a pracovních činností: to znamená o dobrý, člověka důstojný život všech lidí na zemi.

Společnost práce v proměnách času
(161) Kdo hovoří dnes o práci, má na mysli v první řadě práci vykonávanou v pracovním poměru, tedy práci vykonávanou zaměstnancem, i když existuje spousta jiných druhů práce. Námezdní práce je vykonávaná za peníze za účelem získání prostředků k obživě a je předpokladem přežití v moderní tržní společnosti.
(162) Svět práce, který jsme tak důvěrně znali po celá desetiletí, prošel hlubokými strukturálními změnami, byl urychlen technickým rozvojem a ovlivněn geografickým rozšířením. Místo často celoživotního zaměstnání u jednoho zaměstnavatele nastupují nová, v průběhu života se střídající zaměstnání, nové formy práce a spolupráce, časová flexibilita a nastupují požadavky na celoživotní vzdělávání. Co jsou pro jednoho nové možnosti, šance na uplatnění vlastní iniciativy a uznání spojené s vysokými příjmy, může znamenat pro druhého přetížení, ztrátu příjmu a nezaměstnanost. Strukturální nezaměstnanost a konkurenční boj v globalizované ekonomice mění společnost a tím i situaci pracovníků, mužů i žen.

Práce a smysluplný život
(163) Námezdní práce a s ní spojený příjem a následně i sociální zabezpečení jsou centrálním klíčem k účasti na společenském životě. Je proto nezbytné, aby byl v sociální zprávě pojem práce znovu důkladně promyšlen a aby došlo k novému, spravedlivému hodnocení a členění všech forem práce.

Příjem, ocenění, uznání
(164) Zaměstnání, které člověk vykonává, ho charakterizuje, práce se stává součástí identity člověka. Lidé jsou hodnoceni podle toho, jakou práci vykonávají a jaké finanční ohodnocení a příjmy z ní plynou.
Nezaměstnaní a lidé bez šance na získání trvalého zaměstnání se díky tomu stávají doslova a do písmene „bezcennými“. Tam, kde de je práce špatně zaplacena nebo se netěší minimálnímu uznání, jsou za bezcenné považováni i lidé, kteří ji vykonávají.

Nemožnost získat práci
(165) Nezaměstnanost je proto těžkým údělem. Když mladí lidé nedostanou šanci uplatnit se ve světě práce, je to nejenom zátěž pro tyto mladé lidi samotné, kterým je signalizováno, že nejsou potřební. Nezaměstnanost mladých lidí je nadto ale i hypotékou na budoucí vývoj společnosti. Když žádnou práci nedostanou 40- a 50 letí, poněvadž jsou už zaškatulkováni jako příliš staří, zatímco je vyvíjen tlak na prodloužení aktivního pracovního života všech, vystupují na povrch zřetelně společenské rozpory, které není možno řešit jenom odkazem na vlastní osobní odpovědnost.

Mužská a ženská práce
(166) Organizace práce nese stále ještě silný otisk a charakter práce, kterou vykonávají zaměstnanci a pracovníci - muži- na plný úvazek. Rozdílná životní realita žen – a stále více ale i mužů – není brána vůbec na vědomí. Nutnost paralelního vykonávání různých prací, v zaměstnání, při péči o rodinné příslušníky, zabezpečování fungování rodiny, vlastní práce doma, ale i dobrovolnická práce nutná pro fungování společnosti a také společenské angažmá musí vést k tomu, aby byla placená a neplacená práce nově definována a nově organizována.
(167) Mnoho druhů prací, které jsou pro společnost nepostradatelné, je vykonáváno zdarma, a to převážně ženami: péče, ošetřování, výchova v rodinách a domácnostech je hodnocena ve všech případech nepřímo. Tato práce by však měla být hodnocena a měla by být zdrojem sebe uznání. Nasazení mnoha žen pro rodinu a vykonávání neplacené práce jinde je také ale nejpodstatnějším důvodem chudoby žen. Ve stáří má pak mnoho žen malou, nebo dokonce žádnou penzi a jsou díky tomu závislé pak na druhých.

Chudoba daná nízkopříjmovou prací
(168) Nové formy námezdní práce, tzv. „atypické zaměstnanecké pracovní poměry“ nabývají na významu. Je požadována flexibilita, která může být někdy i v zájmu pracovníka, také ale často slouží podnikům k úsporám nákladů.
Tam, kde se vykazuje jako zaměstnanost práce ve formě částečných nebo minimálních úvazků, flexibilního rozložení pracovního času, smluv o dílo nebo fingovaného nabírání zaměstnanců s živnostenským listem, tam je těžké, aby lidé dosahovali odpovídajících, dostatečných příjmů. Navíc jsou tyto typy pracovních vztahů problematické z hlediska sociálního zabezpečení, které je poskytováno buď částečně, nebo vůbec ne. Přibývá počet lidí, kteří mají jedno, či dokonce více pracovních míst a přesto výdělek nestačí k živobytí. Často jsou to ženy, které jsou odkázány z důvodu převzetí péče o rodinu na částečné nebo minimální pracovní úvazky, které nabízí většinou jenom odvětví s nejnižšími mzdami. Zejména matky-samoživitelky tak upadají často rychle do chudoby.

Chudoba a migrace
(169) Chybějící a nedostatečně promyšlená politika přistěhovalectví má za následek, že je na migranty pohlíženo pouze jako na zdroj levné pracovní síly. Sezónní modely práce činí z člověka pouhou „věc“, kterou lze libovolně nasadit a kdykoliv vyměnit.
Lidé, kteří utíkají ze své vlasti a hledají ochranu a u nichž probíhá azylové řízení, musí mít možnost po určitém času vstoupit na pracovní trh.

Práce a oddych
(170) Poněvadž práce, kterou vykonáváme, spoluvytváří naši identitu a je důležitou částí života člověka, mají kvalitativní kritéria obzvláštní význam. K tomu patří otázky jako zdraví, slučitelnost zaměstnání s péčí o rodinu, rozumné rozložení pracovního času, realistické požadavky na mobilitu.Počet nemocných a „vyhořelých“ pracovníků a pracovnic, rostoucí problematika lobbingu a závislého chování jsou varovnými signály. Dobrá práce poskytuje přiměřený příjem, respektuje lidské schopnosti a lidskou důstojnost a zahrnuje jako kritéria nejenom produkt, ale i otázku dopadu na životní prostředí.
(171) Zvláštní význam má volná neděle jako cenný statek celé společnosti, pro jejíž zachování se musí církve zasazovat společně s mnoha občanskými iniciativami a společenskými silami. Služby, které jsou pro fungování společnosti nepostradatelné, musí být o svátcích a nedělích zajištěny. Každý člověk, který tento úkol na sebe vezme, si zaslouží obzvláštní respekt.
(172) Prací s člověk spolupodílí na stvořitelském Božím díle. Když ale práce člověka vykořisťuje, nedbá na život a přírodu, není tato pak slučitelná s křesťanskou vírou.

Práce v celosvětovém kontextu
(173) Práce, která nabízí dostatečný příjem na zabezpečení živobytí a nabízí sociální jistoty, je z globálního pohledu výjimkou. V mnoha státech se šíří nezaměstnanost. Příjmy, které často nemohou pokrýt základní potřeby, jsou spíš pravidlem, než výjimkou.
V hospodářských zónách chudých zemí na jihu nebo v zemích, které prošly ekonomickou transformací, jsou zejména ženy zaměstnány na nejhůř placených pracovních místech, často bez odpovídajícího sociálního a pracovně-právního zabezpečení.
Mnoho lidí v rozvojových zemích pracuje v zemědělství a při těžbě nerostných surovin pro uspokojení konzumentů v bohatých zemích. Přitom jsou na tuto práci nasazovány i děti, jejichž zdraví je poškozováno, a které se tak nemohou zúčastnit školní docházky a tím ztrácejí jakoukoliv šanci na lepší budoucnost. Dětská práce poškozuje také společnost, které budou chybět v zájmu jejího rozvoje kvalifikované pracovní síly. Celosvětový zákaz dětské práce se prosazuje velmi těžko, pokud rodiče své děti nedokážou uživit ze své práce sami.
(174) Mezinárodní organizace práce (ILO) usiluje o prosazení minimálních standardů ve všech zemích světa. Jejím cílem je dosáhnout uzavření rámcové smlouvy mezi nadnárodními podnikatelskými skupinami a zástupci mezinárodně organizovaných zástupců zaměstnanců jako základu pro zavedení minimálních standardů v oblasti námezdní práce.

Právo na práci a na mzdu
(175) Církve vědí ze své zkušenosti s nezaměstnanými, že většina lidí pracovat chce a práci, která jim zajistí příjem, uznání a sociální zabezpečení naléhavě hledá. Je úkolem státu, aby odpovídající hospodářskou politikou a politikou zaměstnanosti vytvořil předpoklady pro dostatečnou nabídku pracovních míst. Nadto je potřeba vytvořit systém dalšího vzdělávání a rekvalifikací a takové existenční zabezpečení po dobu nezaměstnanosti, které pokryje životní potřeby nezaměstnaného, a tím naplnit v praxi obsah práva na práci a sociální zabezpečení.
(176) Každý člověk má svou důstojnost – bez ohledu na zaměstnání a výkon. Proto je potřeba dosáhnout spravedlivého rozdělení práce ve společnosti a příjmu. Pracovat ve prospěch udržení stvoření, pečovatelská práce, péče o rodinu, ale i služby ve prospěch regenerace sil jsou nezbytnými činnostmi a je potřeba je tudíž také ocenit a existenčně zajistit. V této souvislosti je předloženo k diskusi zavedení všeobecného minimálního příjmu nebo minimální zajištění potřebné k zajištění potřeb člověka.