Byl jsi zvolen do  národní rady DiEM25 Česká republika, jak ses k tomu dostal?

Po přednášce Noama Chomského v Praze jsem začal sledovat jeho projevy na YouTube a tak mi nemohl uniknout Manifest „Leap“ (Vykročení), za kterým stála mezi jinými i Naomi Klein. Její popis návštěvy umírající korálové bariéry vibruje hlubokým otřesem vize naší možné budoucnosti a vědomím, že bychom “mohli žít na Zemi, energeticky zásobované z obnovitelných zdrojů, protkané veřejnou dopravou; v zemi, kde práce a příležitosti k této transformaci jsou tvořeny systematicky tak, aby eliminovaly rasovou a sexuální nerovnost. Péče jednoho o druhého a péče o planetu by mohly být dva ekonomicky nejdynamičtější sektory“. Reakce některých našich bývalých disidentů jako Vondra nebo Suk na návštěvu Chomského v Praze byla jistým popostrčením a přispěla k mému rozhodnutí. Samotné zvolení bylo celkem komické. Od loňského roku jsem se snažil zjistit, kdo jsou vlastně ti lidé na fotkách, co mají před sebou cedulku DiEM25, případně o něčem hlasují a v podstatě není jasné, kdo to je a o čem vlastně hlasují. Rozhodl jsem se kandidovat, abych je poznal. Mám dojem, že jsem byl zvolen jen proto, že se tam nikdo jiný nehlásil. Jistá bariéra utajení pořád zůstává.

Ovšem než jsi se stal členem, musel jsi mít nějaký názor na programové prohlášení...

Jistě. Překládal jsem text do češtiny a otravoval všechny přátele a přátele přátel, aby pomohli. Zejména frazeologie ekonomiky byla pro mne naprosto nepochopitelná a internetovým překladačem nepřeložitelná. Bylo povzbudivé slyšet souhlasné pobrukování překladatelů a samozřejmě i kritické názory. Nicméně základní myšlenky decentralizace, odstranění daňových rájů a rovných práv pro všechny ukazovaly hnutí jako nadějný pokus nastolit slušnou společnost. Výchozí premisy jsou odstranit nebezpečí atomové války a zamezit katastrofální dopad lidstva na Zemi.

Myslíš si, že podobná utopie je dosažitelná?

Jistě. Zatím všechno, co lidé vymysleli, dokázali realizovat. Otázka je, jestli se rozhodneme pro Verneovo Ocelové město', nebo pro něco pozitivnějšího. Co to bude, záleží na každém z nás. Patřím k romantickým snílkům, kteří ztrácejí naději poslední. Během soudní vazby jsem na zadní stranu obžaloby popisoval projekt nazvaný Macháčkovy skleněné kanály. Byl to, jak jinak, projekt zastavení pouští a jejich zavlažení. Hřeje mne vědomí, že jsem nebyl a nejsem sám. Je přece jasné, že žádnou jinou energii než tu ze slunce nemáme dlouhodobě k dispozici. Děláme sluneční panely, větrníky, ale když se podíváte na lokality elektráren, vidíte, že mnoho z nich je na zelené louce. Jsme natolik domýšliví, že si myslíme, že to umíme lépe než příroda. Dokonce jsme přišli na to, kde příroda chybuje, a myslíme si, že my to geneticky upravíme. Není ani otázkou, jestli toho dosáhneme. Jsem přesvědčen, že pro udržení naší existence jiná možnost, než ta naznačená v programu DiEM25, neexistuje.

Ale proč zrovna DiEM25?

Od své migrace do Spojeného království v roce 1985 jsem žil v Londýně. Po sametu mohli za mnou přijet rodiče a po roce 1993, kdy jsem dostal zpět československé občanství, bydlím většinou půl roku v Čechách a půl roku v Londýně. Rozdělení Československa mne nechalo celkem chladným, myslel jsem si, že se sejdeme se Slováky v Evropě jako rovní s rovnými. Pro mne, co se narodil v Královských Vinohradech a prošel několika změnami názvu režimu, rozdělení nebylo příjemné, ale ne srdcervoucí. To jsem netušil, že si nakonec někdo vymyslí název Česko či Czechia. Nelíbí se mi toto označení, ale chápu to jako reference k současné mafii. Chápu občanství jako občanskou sounáležitost Evropanů se všemi jejími specifikacemi. Proto se rád podílím na pokusu udržet Evropu pohromadě. Yanis Varoufakis prošel ponížením, srazil se se silou peněz a finanční mafie. Prošel podobným procesem jako já, když jsem kroutil 3,5 roku za podvracení republiky. Tehdy mi spadly ty poslední klapky z očí. Svoji frustraci jsem si odreagoval prací na zahrádce a později knihou Druhý exil. On odešel učit na universitu a snaží se demokraticky změnit EU. Tak jsem se rozhodl přidat. Cítím se přes probíhající Brexit a hrozící Czexit pořád občanem Evropy.

Diem 25 je politická strana, pokud vím, ty jsi se stranám vyhýbal...

Zdá se to být paradox, ale není. V polovině 70. let, i když jsem nebyl v odborech, podporoval jsem svým posledním letákem myšlenku dělnických rad. Kdyby se podařilo rady uskutečnit, určitě bych do tehdejšího ROH vstoupil. Arogance, se kterou se někteří tehdejší ředitelé a odboroví pracovníci chovali k pracujícím, byla neuvěřitelná. Občas mi to připomnělo ředitele Barev a Laků, kde jsem v šedesátých letech rok pracoval jako pomocný dělník. Když mi tehdy vyšel poněkud kritický článek v tehdejších Literárkách, v ředitelně na mne křičel, že se nemůže dočkat, až u brány bude zástup nezaměstnaných, aby nemusel brát takové, jako jsem já. Vzpomněl jsem si na něj častěji, když jsem později sám zaměstnával lidi. Ale taky se mi stalo, jako zaměstnavateli, že kluk přišel a řekl: “Ty nejsi žádná svině“. Pochvaly tohoto typu mám rád. Jsou totiž lidé, kteří ty svině skutečně potkali a vědí, co to znamená. Jak dalece nechá vláda podobné svině prosperovat a ovlivňovat životy ostatních, skutečně záleží jen na nás.

Máš nějaké výhrady k programu formulovaném v Evropském novém údělu (END)?

Předpoklad změn na území Evropy, tedy pro členy Evropské unie, je pravděpodobně nutný, nicméně poněkud limitující. Například prosazení změny dědického práva demokratickou cestou... “Existují odhady, že v Německu bude v příštích deseti letech zděděno 3 100 miliard (studie z roku 2015). V roce 2015 však byla v Německu daň z dědictví pouze 6,3 miliardy (kvůli, mimo jiné, masivním osvobozením od daní)... měli bychom považovat za realistické, aby se evropské země v krátkodobém a střednědobém horizontu dohodly na zásadní, rozumné dědické daně... Bez takové přiměřené dědické daně by Quandt, Krupp a podobně zůstali vlastníky technologie a kapitálu…“ Ve chvílích skepse jsem si sám pro sebe sepsal deset bodů, proč se změny demokraticky nedají prosadit. Na druhou stranu nový souhrn pravidel skutečné levice není nikdy na škodu, naopak.

Jaká je tvoje vidina úspěchu?

Podívejte se na seznam politických stran a hnutí třeba na Wikipedii. Je jich tam opravdu dost, až mnoho. Dokonce bych řekl, že cukání založit politickou stranu má v Čechách skoro každý druhý. Je mezi nimi jistě spousta slušných lidí, kteří by byli schopni se sjednotit pod několika jednoduchými cíli. Za mír a proti devastaci naší Země. Abych jenom povšechně nekecal. Decentralizace znamená pro mne vystrnadit nadnárodní firmy ze strategických pozic. Prakticky to znamená podporu nadačního fondu Radka Novotného Pravda o vodě. Jsem proti NATO? Pokusím se najít společnou cestu s lidmi jako pplk. MUDr Obrtel, který ví, že musíme najít jinou cestu než z NATO do armády německé. Chci rozšířit práva žen? Budu hájit jejich právo na přerušení těhotenství proti všem církvím. Naše právo má být právo lidí a pro lidi. Mezi právem šaríja a katolickým, které doposud nevyřešilo ani ostudné zneužívání dětí v masovém měřítku, nevidím velkého rozdílu. Měli bychom pracovat na tom, aby se justice nevyhýbala privilegovaným.

Děkuji za rozhovor.

Za redakci E-republiky se ptal Stanislav Blaha.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!