Shrňme letošní oslavy 17. listopadu, abychom měli před očima smysl tohoto vytunelovaného státního svátku. Psal jsem o něm několikrát, viz heslo “17. listopad” nebo “sametová revoluce”. A redakční kolega napsal k letošnímu výročí článek 17. listopad aneb Dva příběhy, co se nehodí. Premiér jde klást kytici na Národní třídu málem o půlnoci jako zloděj, aby ho nikdo neviděl a nemohl vypískat při jeho aférách daných politickou divizí Agrofertu. Jiní placení a bohužel i neplacení agenti politických divizí tuto kytici premiéra ukradnou s tím, že demokraticky rozhodli, kdo smí jménem státu a vlády dávat květiny agentovi Zifčákovi, jehož “smrt” rozpoutala oficiální běh listopadových událostí. O disidentech a jejich dvacetileté činnosti nepadlo ani slovo, smysl dnešního svátku už dávno neurčují. A hlavní politický bavič veřejno-právní TV a známý tunelář, lidově zvaný “Tibeťan Kalousek”, zatvítoval hezké moudro: “Z hlediska vyššího principu mravního: Vyhodit květiny, které StBák pohrdající demokratickými principy položil k památníku boje za demokracii a svobodu, není vandalismus.“ Takže to shrňme pro mou generaci. Smysl státního svátku se stal politickou opičárnou, o jejímž smyslu rozhodují tuneláři, placení agenti a aktivisté, kteří v Praze připravují antibabišovský Majdan, prolhaní politikové a další divá sběř, jež z mé práce a za moje daně vesele žije z dědictví události zvané “17. listopad”. A na státní svátek dělají veselici pro všechny staré a mladé populisty, aby tito obelhaní hlupáci doopravdy nevěděli, co vlastně slaví.

O co ve skutečnosti šlo na konci roku 1989? Hodnocení této události má stejně zajímavý charakter jako můj odstup od lidí, kterým je dnes kolem osmdesátky a kteří dělali demokratizaci společnosti zvanou “Pražské jaro”. Když přijely ruské tanky, bylo mi osm let, a tyto dějiny nebyly moje, protože jsem je aktivně nedělal. V případě Pražského jara platí, že pamětníci dělali demokracii. My v další generaci vyrostlé 10 let po osmašedesátnících vidíme pouze přesuny uvnitř komunistické partaje dané od částečné demokratizaci k plné normalizaci. Dějinný smysl daný rokem 1968 byl pro jeho aktéry autentický zápas za demokracii, který naše generace hodnotí jako historickou událost danou poměry v KSČ. Totéž platí nyní pro mou odcházející generaci z roku 1989. Samet jsme aktivně dělali a byly to naše dějiny. Tento týden mi střední generace čtyřicátníků vykládala, že v listopadu šlo přece o to, abychom tady konečně měli kapitalismus na západní způsob. Nová generace má jen historický význam této vytunelované události a vidí jej stejně hloupě jako my hodnotíme rok 1968 a 60. léta obecně. Historický význam sametu 89 alias “plyšáku” se jim kryje s korporátní propagandou a se stylem života, který nazývám “korporátní fašismus” a oni “západní kapitalismus”.

Jak to je s tím sametem? Dělali jsme dějiny a dosud jsme na živu. Proto máme plné právo říkat, jaký jsme viděli tehdejší smysl našich činů a jaká byla naše základní intence. Další generace ať si říká, co chce. Bude mít před sebou mrtvou historii sametové revoluce a její vytunelované dějinné působení dané karikaturou letošních oslav.

Za prvé a zásadně. Nevím o nikom, kdo veřejně chtěl v listopadu 1989 něco jako “kapitalismus”. Chtěli jsme demokracii, otevřené hranice, svobodné volby, konec mocenského monopolu KSČ. Dostali jsme Klausův mafiánský kapitalismus. A letošní oslavy 17. listopadu představují politické rekviem za zmizelou demokracii. Vládne korporacemi řízená ulice, prolhaní politikové a mafiánští miliardáři, kteří před listopadem 89 vekslovali před tuzexem nebo pásli prostitutky. Pak nalezli do ODS jako nové partaje pravicových komunistů a začali drancovat stát na způsob neoliberální nomenklatury. A pokud dnes máme jó štěstí, tak nám vládnou bývalí agenti StB a nomenklatura náměstků z bývalých komunistických podniků. Takže mluvit o smyslu dnešního svátku znamená, že naše generace musí provést zásadní bilanci toho, co se jí podařilo a co nikoliv.

Za druhé a opět zásadně, je tato bilance pro naši generaci zcela tristní. Stali jsme se šašky na královské hostině jednoho procenta, které se u nás stalo spolkem společensky úctyhodných mafiánů. Na normálním Západě se do třídy jednoho procenta dostali klasičtí podnikatelé, nebo alespoň normální profesionální banksteři. Naše generace chtěla demokracii. Svou hloupostí a politickou nečinností způsobila, že máme jako výsledek celého snažení pouze a jedině rej obecních simuláker zvaný “korporátní fašismus”. Chtěli jsme demokracii a dostali jsme novou formu nesvobody a otroctví. Někteří z nás dělají drobné otrokáře, tak jsou spokojeni. A ti nejhloupější z nás dnes běhají po ulicích a dělají pod taktovkou korporací další veřejný cirkus a ostudu, kterou chtějí dohnat to, co zameškali během posledních dvaceti let vinou své politické nečinnosti.

Krize demokracie a pseudo-liberálního vzdělání je podle Hany Arendtové v tom, že generace starých nerozumí společnému světu, který vytvořila svou politickou hloupostí a nečinností. A pak tento politický zločin zakryjí lží a řeknou nové generaci, že to, co mají před očima, je vrchol liberalismu. Viz citát hlavního politického baviče Kalouska o vyšším principu mravním aplikovaném na házení oficiálních kytic státních představitelů do veřejného odpadkového koše na ulici. Popelnice, ulice a veřejnost se staly synonymy. A demagogie vládnoucích představitelů zdejší politiky odpovídá míře zmatení současné společnosti.

Takže za třetí a opět zásadně. Za naši generaci by bylo dobré, kdybychom si na chvíli sedli do kouta hanby a přemýšleli, proč za nás mluví stádo takových idiotů. Nazývám veřejné činovníky a pouliční aktivisty tancujícími okolo státního totemu zvanému “17. listopad” řeckým slovem “idiotés”, protože je žene do jejich propagandistických činů nikoliv veřejný, ale soukromý zájem. A ten se u zdejších aktivních politiků a zkorumpovaných partají z 99 procent kryje s nějakým druhem korporátního zájmu. Jedno procento přesně ví, co chce: padělat dějiny ve svůj osobní prospěch. Problém je ale v tom, že dnes už 99 procent normálních občanů neví, co doopravdy je veřejný zájem a co je veřejná věc latinsky zvaná “res publica”.

Proto je potřeba začít u těch aktérů listopadových událostí, kteří si myslí, že jim “jejich revoluci” ukradli veskláci, agenti a mafiáni. Lidem, kteří bědují na místní a velkou politiku, vždycky říkám, ať se podívají na první fotky OF z jejich místa. Ať si dobře prohlédnou tváře těch aktivistů, kteří jako první demonstrovali na náměstí nebo na návsi, v podniku nebo ve škole. Kolik z nich se dnes veřejně angažuje v politice? Kolik z nich kandiduje? A kdo by tyto lidi dnes vlastně volil, když jejich hlavní a možná i jedinou devízou byla občanská slušnost a statečnost? Začněme alespoň tímto bodem, abychom si vyjasnili základní smysl našeho snažení v roce 1989. Co jsme za naši generaci starých a obelhaných občanů vlastně chtěli? A proč nová generace s neoliberálně vymytými mozky tvrdí, že jsme chtěli kapitalismus? Podle nich mají v “českém kapitalismu” vládnout ti výtečníci, kteří se uměli nejlépe napakovat z veřejných zdrojů. Prostě a jednoduše, tito “experti” ukázali svou “kapitalistickou” schopnost ukrást všechno veřejné, co mají před nosem. Pak je jasné, že mladí vidí smysl státního svátku v tom, že budou populisticky preferovat ty generály z mafiánského a fašistického jednoho procenta, kteří jim dávají chleba, práci a vládu ulice.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!