Vzpomínám na dobu před 30 a více lety, kdy mě lež valící se z médií přímo fyzicky i psychicky týrala. Ano, vnímal jsem některé zábavné a zpravodajské pořady Československé televize či články v tehdejším oficiálním tisku přímo jako bolest. Naprosto chápu Jana Palacha nebo třeba Karla Kryla. Narodili se s postižením ještě větším než já. Většině lidí je taková veřejně hromadná lež více méně lhostejná. Myslím, že dělají dobře, protože jak říká jedna moudrost „co nemůžeš změnit, už jsi vyřešil a není třeba se tím zabývat“. Nicméně jsem přesvědčen, že pevné místo ve společnosti mají i lidé postižení a tedy bych prosil o trochu shovívavosti pro sebe i naše Palachy.

Apeluji tedy několika otázkami ...na naše umělce

  • Opravdu musíte točit pořady s tak třeskutou řachandou?
  • Jste mistry v předstírání. Je to vaše profese. Myslíte, že vás taková dovednost kvalifikuje k vyjadřování se k politickým otázkám?


...na naše novináře

  • Nemůžete si najít nějakou kloudnou práci?


...a na naše politiky

  • Nemáte na práci nic jiného než klást věnce a zapalovat svíčky?


Zahlédl jsem foto u pomníku, nebo co to je, na Národní třídě, na níž zapaloval svíčku Andrej Babiš. Nic proto němu. Má stejné právo stát nad hrobem jako kdokoliv jiný. Ale na co to je? Tak bolestně jsem vnímal komunistickou prolhanost „boje proti fašismu“ a teď mě do stejného místa rýpají „bojem proti komunismu“. Ti co nebojovali, se v přímém přenosu pokoušeli krást slávu i čest padlým. A ti co bojovali, se často jen snažili zpeněžit to, co zaplatit nejde.

Já jsem 17.listopadu na Národní třídě byl. Ovšem nenapadlo by mě jít tam dnes zapalovat svíčku. Na co? Sobě? Nebo komu vlastně? A proboha proč? Když jdu dnes kolem, vnímám tu záplavu svíček jako prostý nepořádek, který by měl být co nejdříve uklizen. Napadá mě snad jediný možný smysl v moři nesmyslů. Mohlo by jít o připomenutí tehdejších ideálů. Ideálů těch, kteří si nebyli jisti, zda je nevyhodí ze školy nebo z práce a nebudou vystaveni fyzickému násilí. Jenže jaké to byly ideály? Vstup do NATO? Nebo snad kapitalismus bez přívlastků? Rozhodně ne. Takové nápady jsem tehdy nikde neslyšel.

Na co tedy zapalovat svíčku? Asi jako na hrobě. Aby ty ideály, pro něž někteří z nás riskovali, odpočívaly bezpečně v pokoji. R.I.P.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 250 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!