Sněm hnutí Ano na Chodově skončil bez překvapení, včetně reakcí na něj. Babišovi odpůrci se shodli na tom, že „Babiš si zvolil, Babiš se zvolil“, případně „Babiš si odhlasoval“. Všichni píší o tom, že hnutí ANO je Babišovo, a že to není žádná demokracie. Demokracie se totiž vyznačuje různým velrybařením, vůdcovstvím regionálních kmotrů, sponzorstvím Pepů z Honkongu a Lájošů z Uher. Umělci v takovém úžasném světě žijí z grantů a novináři z reklam. Každý tedy má svůj podíl, všichni jsou spokojeni. Politický podnikatel Babiš děsí politiky a kulturní frontu podobně jako liška plaší slepice v kurníku. Jejich vyděšené kvokání je instinktivní, na hlubší úvahy není čas. Farma zvířat je v pohybu, dravec je na obzoru.

Všichni pomíjejí, že hnutí Ano je Babišovo, jen když se vítězí. Je to stejné, jako když byla ODS Klause, ČSSD Zemana a Věci veřejné Bárty. Klesají-li preference, hrozí-li ztráta korýtka, sjednocování pod jedním vůdcem dostane obrácený směr, po přílivu nastává zcela zákonitý odliv. Nebezpečí tak spočívá především ve způsobu získání a udržování moci. Dosavadní způsob spočíval v rozsáhlé korupci, která prorostla celou společností. Prorostla dokonce tak, že korupce už přestávala být nazývána korupcí. Mnohamilionové úplatky mířící k předsedovi vlády jsou v takové společnosti nazývány jen jakousi aférou kabelek a používání vojenské tajné služby k dehonestaci nepohodlné manželky premiéra jen jakýmsi nepodstatným nedopatřením. Desetimilionové odměny z představenstev různých státních a polostátních organizací se političtí vůdci nestydí představit jako řádné odměny za vykonanou práci.

A vlastně se už ani nelegální provize nevyplácejí. Když patříte k hochům, co spolu mluví, tak prostě dostanete další zakázku, další úlevu, další výhodný podíl v tom či onom. A ty stamiliony a miliardy mířící z Čech do daňových rájů vlastně nikoho příliš nezajímají. Jedou v tom všichni, tak co. Tramvaják Pepa a bezdomovec Karel sice ne, ale o ty pochopitelně nejde. Ti totiž sice možná tu a tam skáčou jako Češi, ale nemažou jako Češi, a tak zákonitě také nejedou. Tedy mimo jízdu tramvají, což stejně patří akorát na jejich úroveň “socek”.

A čím bude udržována moc budoucího premiéra Babiše? Úspěchem. Kdo má úspěch, jede, kdo nemá, jde z kola moci ven. Babiš netrpí na falešné kamarádství. Nedrží profláklé politiky, jako tomu bylo v případě tzv. “tradičních stran”. Ten komu je a bude dovoleno používat Babišovo kolo, musí šlapat, až se z něj bude kouřit. Musí makat. Kdo nemaká, kdo nešlape, ten musí z kola dolů. Pak jde z kola ven mezi lid obecný, obdarovaný koblihami jednou za volební období.

Nebezpečí pro dolních deset milionů tak spočívá především v tom, jak bude vypadat Babišovo loučení s mocí. Zda bude sametové, mírové, dobrovolné, demokratické a nevím jaké, jen ne násilné. Zda se ukázněně stáhne z politiky a Českou republiku začne řídit třeba z Monaka nebo z Floridy jako každý jiný správný Čech tohoto typu. Samozřejmě skrze placené politiky napříč politickým spektrem, vpravo i vlevo, padni komu padni. A také hodně záleží na tom, zda Babiš bude či nebude užívat “Chovancovo centrum” k účelům, pro které bylo zřízeno, tedy k držení moci a fízlování vlastních spoluobčanů. Zda nás nezatáhne do militarizace a vojenského dobrodružství, do kterého nás vehementně táhnou sociální demokraté ruku v ruce s konzervativci. Zda neskončíme v ještě větším hnoji, než jsme teď.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!