Tradiční politické strany hrají se svými voliči zajímavou hru. Předstírají „že to myslí upřímně“ a jejich voliči předstírají, že jim to věří. Nakolik jim to ovšem nevěří, volí menší zlo a udržují celou tu hru na svobodu a vládu lidu v chodu. Komu se taková hra nelíbí, ten musí z kola ven. To je jasné. Buď je to komunista, fašista nebo Babiš. Kazisvět. Například taková ČSSD slibovala registrační pokladny tak dlouho, až je Babiš zavedl. To mu samozřejmě sociální demokraté nemohou nikdy zapomenout, protože nebýt Babiše, mohli registrační pokladny slibovat dalších sto let. Takhle po nich zůstane v jejich programu zcela zbytečná díra. Na takový podraz je slabou náplastí skutečnost, že úspěch si budou moci připsat naši upřímní sociální demokraté, a případný neúspěch hodit na hlavu Babišovi.

Kdo je za koncem demokracie?

Dříve či později se ovšem taková hra na upřímnost okouká a nikoho už příliš nebaví, ledaže za ni dostává královsky zaplaceno. Takových je ovšem mizivá menšina, takže cesta k blbým, a ještě horším možnostem je zcela otevřena. Naše tradiční politické strany totiž místo hledání rozumných řešení na sebe tak dlouho házeli bláto až jsou od sebe k nerozeznání. Ve Spojených státech političtí představitelé tak dlouho pracovali pro bohaté, snižovali daně a vymýšleli pro ně kdejaké fígle, že se absolutně znemožnili.

Lidé pochopili, že tyto politické šašky nemá smysl volit, když si mohou miliardáře zvolit přímo. Pak totiž nemusí platit za okliku zvanou “zastupitelský lobismus” a dostanou jako v akci zvýhodněné korporátní balení “dva v jednom”. Tak se stalo, že v USA a pochopitelně i u nás, se jeden miliardář stal prezidentem. Současná politická garnitura zavedených partají je fakt zubožený spolek. Vymýšlejí se různé trafiky pro kamarádíčky, studují se totalitní režimy a přitom se vytváří skupina pro boj s hybridními hrozbami, rozuměj flek pro cenzory, slídily a bretšnajdry všeho druhu. Viz naše vážně nevážné psaní věnované agentu Novákovi. Demokratické strany samy omezují svobodu, která je drží při životě. Posilováním armády, silových a špiclovacích složek a účelovými zákony jako „lex Babiš“ pod sebou řežou větev, na které sedí. No nic. Až větev upadne, plakat pro ně asi nebudeme, stejně jako nepláčeme po soudruzích, kteří si tu svou větev, na které seděli, také uřízli sami.


Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 300 Kč
Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!