Řecké nedělní referendum o budoucnosti země (5.6.2015) dopadlo jednoznačně a vlastně podle očekávání. V zemi s 10 mil. registrovaných voličů jich šlo k referendu 62,5 procenta. Z nich celkem 61,31 procenta odmítlo podmínky mezinárodních lichvářů, kteří si vzali jako rukojmí jak řecký lid, tak i celou EU, která se k tomuto bezprecendentnímu kroku ničení země trapně propůjčila. Rekapitulujme následky referenda a vyhlídky země.

Syriza hrála mocenské a finanční šachy mistrovským způsobem. Velmistrem byl pochopitelně řecký ministr financí Yanis Varoufakis, viz jeho nedávný rozhovor (Varoufakis o řecké ekonomice pro Democracy Now!). O jeho mistrovství svědčí fakt, že hned po úspěchu okamžitě odstoupil z postu ministra financí. Odmítl vychutnávat svůj úspěch před evropskými politiky typu Hollanda, Merkelové, a hlavně vzteky nepříčetného Schäubleho, kterému tím asi definitivně zničil budoucí kariéru šéfa ECB. Jednání s věřiteli už může vést kdokoliv, má k tomu mandát daný referendem. Varoufakis se nyní musí soustředit na jednání s Ruskem a se zeměmi BRICS, které jsou pro ekonomickou budoucnost země mnohem důležitější než nějaké dluhopisy. Ministr se latinsky znamená “služebník”, což v případě tohoto charismatického ekonoma platí do písmene.

Vraťme se k taktice vyjednávání s bankstery Trojky. Syriza šla na zásadní kompromisy, které jsme popsali v předešlém článku Konec EU-pohádky o Řecku, začíná tvrdé mediální lhaní. Fakticky šlo o to, ustoupit na maximum, aby obyvatelé Řecka viděli, že vláda má maximálně dobrou vůli zůstat v euru a že chce splnit i nelidské podmínky věřitelů. Bankéři Trojky navíc cíleně ničili řeckou ekonomiku svou vlastní neschopností, viz článek Mezinárodní banksteři vedli Řecko přímo ke krachu. To umí bezvadně. Tím byly jasně vytyčeny mantinely pro budoucí referendum. Ustoupit více už nešlo, protože vláda by ztratila legitimitu a morální kredit. Lid konečně mohl rozhodnout s plným vědomím odpovědnosti, protože vláda k dalšímu kroku jednání už neměla potřebný mandát.

Za těchto okolností se konalo referendum v rekordním čase, takže korporátní média neměla žádný čas k manipulacím řecké veřejnosti. Vydírat národ šlo pouze přes zavřené bankomaty, ale Řekové tomu nepodlehli. Navíc už dva roky vědí, o co jde. Denní realita jim ukazovala, že nějaké řešení se najít musí. Řekové volili dobře a dali vládě silný mandát k jednání s věřiteli. Jak tato jednání dopadnou, to se teprve uvidí. Řecká vláda v nich kapitulovat nemusí, protože nemusí. Tečka. V nejhorším může opustit euro a nechat dluhy Goldíkovi č. 1 v USA a Goldíkovi č. 2 v ECB. V každém případě je konec se zběsilými kapitálovými manipulacemi evropských bank i se sázkou Goldíka na to, že zmanipulované dluhy budou Řekové platit do svých statků a nakonec i do svých hrdel. Kalifornské pojišťovny nyní budou požadovat úroky desetiletých řeckých dluhopisů přímo od Goldíka, jak to už ve smluvním systému chodí.

Evropští politikové veřejně ukázali svou bezmocnost a neschopnost. Evropa není schopna řídit ani tak malé krize, jako představuje řecká ekonomika ve výši 2 % evropského HDP. Po referendu svolali summit EU lídrů a opět budou žvanit o ničem. Důvod je jasný. Vůdcové neměli žvanit a měli mít už dávno plán B, který měli spustit po referendu zcela automaticky. Přece si mohli spočítat, jak referendum dopadne. A hlavně, zničení Řecka vůbec nemělo nastat.

Závěr je pro politicky neschopnou EU dost tristní. Vůdcové EU se nechají manipulovat bankstery až do hořkého konce. Poté bezradným summitem po referendu všem občanům Evropy skutkem ukáží, že vlastně žádný plán nemají. Pak se opět nechají zmanipulovat bankstery k dalšímu zoufalému kroku směrem do záhuby. Na tahu v jižním křídle EU bude Španělsko, kde Podemos s velkou pravděpodobností vyhraje volby na konci tohoto roku a pak bude postupovat podobným způsobem jako Řecko. Nemůže jinak, protože silné euro jej ničí podobným způsobem. A nakonec půjdou stejnou cestou Portugalsko a Itálie. Jakýsi Mario Draghi zde začal svou kariéru jako bankéř Goldíka a skončí jako poražený úředník téhož Goldíka v čele rozpadlé ECB. Pak teprve budeme moci mluvit o novém začátku. Třeba v bloku zemí BRICS a pod jejich investiční bankou AIIB. Doba neomezené vlády ECB v EU skončila.