Dlouholetá aktivistka proti nucenému vystěhování byla právě zvolena primátorkou Barcelony a stala se tak první ženou v této funkci v historii města. Ada Colau je spoluzakladatelka aktivistické skupiny „Platforma pro lidi vystěhované v důsledku hypoték“ a byla aktivní členkou hnutí Indigados a 15-M. Colau vyzývá k očistě bank, jež mají ve svých aktivech opuštěné domy, zastavení nuceného vystěhovávání, rozšíření výstavby veřejných bytů, zvýšení minimální měsíční mzdy na 670 USD, přinucení energetických společností, aby snížily ceny a osekání platu starosty. Colau se těší podpoře strany PODEMOS, která vyrostla z hnutí INDIGNADOS, jež začalo před čtyřmi lety okupovat ulice ve Španělsku. Ada Colau nás navštívila, aby s námi debatovala o svém vítězství.

Video najdete zde a audio zde.

AMY GOODMAN: Vysíláme ze Stanford University v Kalifornii, ale dnešní pořad ukončíme ve Španělsku, kde byla právě zvolena první primátorkou v dějinách aktivistka proti nucenému vystěhovávání. Ada Colau je spoluzakladatelkou skupiny „Platforma pro lidi vystěhované v důsledku hypoték“, byla aktivním členem hnutí INDIGADOS a 15-M, které inspirovaly americké hnutí Occupy Wall Street. Ada Colau se zavázala, že očistí banky, jež mají ve svých aktivech opuštěné domy, zastaví nucené vystěhovávání, rozšíří veřejnou výstavbu domů, nastaví minimální měsíční mzdu na 670 USD měsíčně, přinutí energetické společnosti snížit ceny a oseká plat starosty. Colau měla podporu strany PODEMOS, která vyrostla z hnutí INDIGNADOS, jež začalo okupovat ulice ve Španělsku před čtyřmi lety. Byla za své protesty opakovaně zatýkána. Hovořili jsme z ní minulý týden. Začala jsem otázkou, jestli byla překvapena svým zvolením.

ADA COLAU: Velice vám děkuji, mám z toho radost.

AMY GOODMAN: Byla jste překvapena svým vítězstvím?

ADA COLAU: Částečně ano, částečně ne. Bylo to vítězství, které nastalo ve velmi krátké době. Byla to kandidatura, která byla řízena lidem a s velmi nízkými zdroji a málo penězi jsme dosáhli vítězství v tak důležitém městě, jako je Barcelona. Přitom to ale není překvapivé, protože je tu silné lidové hnutí a silná touha po změně. Máme zde, v Barceloně, i v celé zemi vážné politické problémy, takže byla potřebná změna, kterou jste mohli vidět v ulicích.

AMY GOODMAN: Můžete pohovořit o těch problémech?

ADA COLAU: Existují problémy spojené s ekonomickou krizí, ale tato krize je pouhým důsledkem politické krize, hluboké krize demokracie. Měli jsme formu vlády, v níž měly politické elity těsné vztahy s ekonomickými elitami, které ruinovaly hospodářství této země, a vrcholným představitelem toho bylo chování finančních institucí, bank. Ty podvedly statisíce lidí podvodnými hypotékami. Vyhnaly z bytů tisíce rodin a zruinovaly hospodářství země. A stalo se to kvůli úzkým vazbám mezi politickými a ekonomickými elitami. Tváří v tvář této situaci, při níž došlo ke ztrátám v řádu miliard euro, což způsobilo sociální škrty v oblastech tak základních, jako je zdravotní péče a školství, a způsobilo to, že ve městě tak bohatém, jako je Barcelona, městě, kde je hodně peněz a zdrojů, explodovala nerovnost. Znamená to, že zde existují lidé, kteří stále více bohatnou a v tu samou chvíli více lidí chudne. A střední vrstva tím mizí.

AMY GOODMAN: Ado Colau, před dvěma lety jste svědčila v parlamentním slyšení o španělské hypotéční krizi. V panelu jste hovořila hned po zástupci španělského bankovního sektoru. Skvělým způsobem jste se obrátila na bankéře a řekla: „Tento muž je zločinec a mělo by se s ním podle toho zacházet.“’’

ADA COLAU: S bankami, veřejnou správou a soudy jsme vyjednávali celé čtyři roky, takže víme přesně, co říkáme. Právě to mě vede ke zpochybnění údajných expertů, kteří přesně jsou ti jediní mající až nadměrnou důvěru, odpusťte mi tu ironii. Fungují jako obchodní zástupci finančních institucí. Tohle byl právě ten příklad. Přinejmenším to bylo paradoxní, když použiji eufemismus, ne-li přímo cynické, od zástupců finančních institucí, kteří právě vypovídali a prohlásili, že španělská právní úprava byla skvělá.

Když tohle někdo řekne v době, kdy si lidé kvůli těmto zločinným zákonům berou životy, ujišťuji vás, že jsem po něm nehodila botou jen proto, že jsem věřila, že je důležité být dnes tady a všechno vám to povědět. Ale ten člověk je zločinec! A mělo by se s ním podle toho zacházet! To není žádný znalec! Dealeři finančních institucí způsobili tento problém. Ty samé lidi, kteří způsobili problém, jenž zruinoval celé naše národní hospodářství, teď považují za experty.

AMY GOODMAN: Tak to je Ada Colau, čerstvě zvolená starostka španělské Barcelony. Ado, poslancům po tomto vašem projevu spadla čelist a vy jste dostala důtku od parlamentu. Ale vaše řeč se zalíbila milionům Španělů. Můžete nám něco říci o tom okamžiku, kdy jste se rozhodla promluvit? Mrzí vás to? Máte nějaké výčitky?

ADA COLAU: No, ve skutečnosti je to tak, že jsem do parlamentu šla vypovídat po mnoha letech aktivismu ve věci bydlení, že jsem celou tu dobu úzce spolupracovala s tisíci rodinami, které byly postiženy hypotéčním podvodem, jehož se banky dopustily a nuceným vystěhováváním, které následovalo. Toto vystěhovávání a úrokové sazby doslova zničily lidské životy a tisíce rodin. Tím „zničily životy“ mám na mysli způsobené deprese, nemoci a dokonce sebevraždy.

Jediná věc, kterou jsem udělala, bylo to, že jsem popsala to, o čem jsem věděla a co jsem prožívala v první linii mnoho let. Když jsem potkala toho bankéře, který popíral realitu a řekl, že ve Španělsku nejsou žádné problémy ve chvíli, kdy existovaly tisíce rodin v zoufalé situaci, to nejmenší, co jsem mohla udělat, bylo odsoudit ty lži a říci mu, co se děje ve skutečnosti. Myslím si, že lidi více překvapilo to, co se proměnilo v mediální fenomén, totiž, že někdo mluví v parlamentu o realitě, protože bohužel to bylo něco, co se tam nestalo už dlouho.

Ve Španělsku máme paradoxní situaci, v níž se zkorumpovaným politikům promlčí zločiny a pak se vypaří, aniž by šli do vězení, kdežto na rodiny, jež se zadlužily kvůli něčemu tak základnímu, jako je bydlení, se žádné promlčení nevztahuje, protože je nemožné tento dluh odpustit.

Tak se kvůli tomuto barbarství stalo, že stovky a tisíce těžce pracujících rodin, které pouze chtěly žít normální životy, náhle ztratily svá zaměstnání, své domy, a staly se doživotně zadluženými, a toto zadlužení znamená jejich ekonomickou a občanskou smrt. Vede to k tomu, že lidé páchají sebevraždy, k nemocem a k rozbitým rodinám. Pozitivním důsledkem toho všeho byl však zrod výjimečného lidového hnutí, jemuž se podařilo zastavit tisíce nucených vystěhování přinutit banky k vyjednávání. A také ukázalo, že naše instituce neřešily tento problém jenom proto, že byly komplici celého toho podvodu.

AMY GOODMAN: Jako první žena v primátorské funkci jste společně s novou primátorkou Madridu prolomily mnohé překážky. Ve svém projevu po volebním vítězství jste hovořila o demokratické revoluci v celé jižní Evropě. Co myslíte, může tam být zahájena?

ADA COLAU: To, co se děje ve Španělsku a v Barceloně, není ojedinělá událost, je to spíše krize způsobu, jakým děláme politiku. Existuje politická elita, která se zkorumpovala a skončila jako spoluviník finanční moci, která přemýšlí jen o tom, jak spekulovat a vydělávat peníze tím, že zvyšuje nerovnost a ožebračuje většinu lidí. Naštěstí zde a v některých částech Středomoří, například v Řecku, existuje odezva lidu, který jde do křížku s neoliberální hospodářskou strategií, jež není problémem jen ve Španělsku, ale v Evropě i ve světě.

Je nám jasné, že městská zastupitelstva jsou klíčová v tomto odporu proti tomuto způsobu politiky. Tam se vytvářejí každodenní politická rozhodnutí a tam můžeme ověřit, že existuje jiný způsob, jak vládnout mnohem otevřeněji, spolupracovat s lidmi, dělat něco víc, než jen požádat je každé čtyři roky, aby nás volili. Můžeme bojovat proti korupci a mít průhledné instituce. Myslíme si tedy, že městské rady jsou klíčové pro demokratickou revoluci, pro to abychom začali vládnout s lidmi, novým způsobem. Ale na druhou stranu jsme si vědomi, že skutečná změna musí být globální. Jedno město samo o sobě nemůže vyřešit všechny problémy, kterým čelíme, z nichž mnohé jsou globální, protože ekonomika nemá hranice a velký kapitál a trhy se přemísťují volně po celém světě, na rozdíl od lidí.

AMY GOODMAN: Ado, jak by měl vypadat bankovní systém?

ADA COLAU: Myslím, že ve finančním světě došlo k absolutní anarchii. Není možné ponechat něco tak důležitého jako hospodářskou politiku a peníze, které mají sociální funkci, v rukou spekulantů a zájmových skupin. Existoval tu demokratický deficit a obecně chyběla globální, kolektivní a demokratická kontrola nad penězi a hospodářským systémem. Takže teď musíme vrátit vše pod demokratickou kontrolu, a to znamená, že všechny banky musí být veřejné, což může být provedeno různými způsoby. Potřebujeme zákony, které vrátí banky pod nadvládu práva, protože teď máme ve Španělsku bankovní systém, který systematicky porušuje zákony, a nic se neděje.

Nám lidem, nic neodpustí, přinutí nás platit všechny naše dluhy, přinutí nás platit všechny naše daně, každou jízdenku, nic nám neodpustí. Na druhou stranu velkým bankám, které lhaly, zdefraudovaly a zničily tisíce rodin, je odpouštěno, například i za porušování evropských zákonů na ochranu spotřebitelů. To je nepřijatelné. První věc, kterou potřebujeme, jsou vlády, které slouží svému lidu, ne soukromým zájmům, vlády, které vynucují plnění zákona.

Mluvíme o něčem tak zásadním, jako je vynucování platných zákonů. První věc, kterou potřebujeme, je přinutit finanční moc, aby postupovala v souladu se zákonem a poslouchala demokratickou moc, tedy něco, co se teď neděje. Opravdu by také bylo dobře, kdyby tato soukromá finanční moc byla doplněna nějakou formou veřejné banky, která zaručí financování toho, co je ve veřejném zájmu, protože pokud to neuděláme, necháme soukromému finančnímu systému moc rozhodovat, co bude financováno a co ne.

AMY GOODMAN: Ado, jedna z nejvíce tvítovaných fotek ve Španělsku v současnosti byla ta, která ukazuje, jak tě odtahuje pořádková policie. Obrázek je z července 2013, kdy jste se pokoušeli okupovat jednu barcelonskou banku, která zabavovala domy. Titulek, který přidali uživatelé Twitteru byl: „Vítej, nová primátorko.“ Můžeš nám něco říci o tom okamžiku, kdy jsi byla odvlečena?

ADA COLAU: V minulých letech bylo mnoho podobných okamžiků, protože když máme nespravedlivé zákony jako ty, které teď platí ve Španělsku. Je nutné je masivně neuposlechnout, aby se ochránila lidská práva. Dochází k porušování práva na bydlení, a to je důvod, proč tisíce lidí muselo pokojným způsobem uplatnit občanskou neposlušnost v zájmu ochrany lidských práv. V tomto smyslu byla tato akce jednou z mnoha, které se uskutečnily v této zemi ne ode mne, ale od mnoha jiných lidí, kteří bránili lidská práva ostatních. Takto se to dělo v minulosti. Aby se ochránila práva a prosadilo právo, bylo nezbytné neuposlechnout nespravedlivé zákony. Samozřejmě, že teď, jako budoucí primátorka Barcelony, doufám, že policie bude sloužit lidským právům, nikoliv bankám.

AMY GOODMAN: Ve Spojených státech existuje hnutí OCCUPY. Vy jste byla součástí INDIGNADOS. Povězte nám o různých protestech, od protiválečných až po protikorporátní a protiglobalizační, které vás ovlivnily.

ADA COLAU: Ve skutečnosti přinejmenším v posledních patnácti letech zde byla kontinuita. Po roce 2000 a na konci 90. let, když začalo protiglobalizační hnutí, Seattle, začal rozsáhlý cyklus protestů, který pokračuje až dodnes. Během této doby existovalo protiglobalizační hnutí, mezinárodní protiválečné hnutí, INDIGNADOS, mnoho bojů za právo na bydlení, za mír. A celá ta mobilizace nejen zde, ale i na globální úrovni, měla mnoho společných věcí. Zaprvé globální rozměr, vědomí, že existují politické a ekonomické problémy, jež mají globální rozměr, takže je potřeba, abychom pracovali jako síť. Protože existuje jedna globální a ekonomická realita a je nezbytné pracovat ve spojenectvích.

A je tu také požadavek skutečné demokracie, vědomí, že přestože máme formálně demokratické instituce, máme pocit, že rozhodnutí nejsou uskutečňována v parlamentu, ale ve správních radách a mezinárodních institucích typu MMF a Světové banky, které jsou hluboce protidemokratické, nejsou pod lidovou kontrolou, přijímají rozhodnutí proti svému vlastnímu lidu a generují utrpení po celém světě.

Toto vědomí ukradené demokracie vedlo k vzestupu mnoha autentických mobilizací zezdola, od lidí, kteří také hledají způsob, jak být přímo zastoupeni. Ti lidé vnímali, že formální demokracie nestačí a že musíme najít nové způsoby politické participace, v níž každý účastník bude mít svoji roli a každý člověk může přispět podle svých možností.

Domnívám se tedy, že všechny tyto mobilizace, které proběhly v posledních patnácti letech také stále více používají nové technologie, internet, sociální média, zaměřily se na nové formy inovativní a přímé komunikace, že jsme svědky jisté formy inovace demokracie, modernizace forem politické spoluúčasti, jež má mnoho různých forem v různých globálních hnutí, ale je tam jasné propojení, jež je všechny svazuje.

AMY GOODMAN: Ado, jste první starostkou Barcelony, jste žena, aktivistka. Tedy ženská aktiviska bude madridskou primátorkou. Povězte mi o důležitosti této skutečnosti.

ADA COLAU: Není pochyb o tom, že je to důležité, protože ženy tvoří polovinu obyvatel, je naprosto nevysvětlitelné, že za 40 let formální demokracie se mám stát první ženou ve funkci primátorky tohoto města. Není to normální, protože my, ženy, jsme budovaly toto město, jsme klíčovými aktérkami v tomto městě. Ale stalo se to, že naše služba a práce nebyla transformována do politické reprezentace v rozhodovacích pozicích. Je jasné, že žijeme v sexistické společnosti. Není to problém pouze Barcelony nebo Španělska, je to celosvětový problém. Ale domnívám se také, že dnes nastávají náznaky změny, že právo vítězí. A bylo mnoho žen a mužů, kteří byli před námi. My, ženy, jsme převzaly jejich dědictví a posunujeme se kupředu.

Je zřejmé, že ženy převažují v oblasti péče a domácích prací a nadešel čas, by ženy získaly větší zastoupení na místech, kde se koncentruje ekonomická a politická moc. Kromě toho si však myslím, že máme více přispět, že se můžeme poučit z feministických zápasů a že v tuto chvíli můžeme přispět feminizovanou politikou. To však nenastane jen tím, že bude více žen v rozhodovacích rolích, ale především transformací hodnot, v tomto okamžiku změny, modernizací forem politické participace - prokázat, že spolupráce je efektivnější a potřebnější než soutěživost a že politické strategie uskutečňované kolektivně jsou lepší než ty, které se dělají individualisticky. Myslím si, že těmito kolektivními hodnotami spolupráce a solidarity můžeme přispět k tomu, abychom feminizovali politiku. Vydělají na tom nejen ženy, ale muži a ženy společně.

AMY GOODMAN: Jaký význam podle vás bude mít vaše vítězství pro případné vítězství PODEMOS na celostátní úrovni v průběhu tohoto roku?

ADA COLAU: Podle mého názoru nastává politická změna, politická změna se udála ve Španělsku, ale také mimo ně, v jižní Evropě, a doufáme, že po celé Evropě. Považuji to, co se stalo ve Španělsku, za demokratickou revoluci. Lidé dostali šanci promluvit. To je ten důvod, proč si myslím, že hlavním aktérem není žádná politická skupina, ani BARCELONA en COMÚ, PODEMOS, Ada Colau, ani Pablo Iglesías, hlavním aktérem jsou lidé, kteří se rozhodli převzít zpět politiku, takže mohou být skutečnými aktéry, někým, kdo rozhoduje. V tomto hnutí demokratické revoluce zdola existují různé politické strany, různé zkratky, jež musí být nástrojem v tomto procesu opětovného převzetí moci a demokratické revoluce. To je důvod, proč PODEMOS, Pablo Iglesías, Ada Colau a další strany, jež se právě teď objevují, jsou jen nástrojem ve službách všelidového procesu, který se rozhodl vrátit instituce zpět lidu.

AMY GOODMAN: Ado Colau, na závěr, co bude první věc, kterou uděláte jako nová úřadující primátorka Barcelony?

ADA COLAU: Pro můj první měsíc v úřadu jsme sestavili nouzový plán, který obsahuje třicet opatření, která jsou uskutečnitelná. Ambiciózní, ale plně uskutečnitelná. Tento nouzový plán sestává ze tří hlavních oblastí. Zaprvé vytvořit pracovní místa a bojovat proti nejistotě v zaměstnání. Další oblast je zaručení základních práv. Poslední oblast je aktivně bojovat proti korupci, aby se radnice stala transparentnější a zbavila privilegií, např. snížení platů úředníků, volených úředníků, odstranění výhod, jako jsou placené výdaje, služební vozy.

To jsou věci, které znějí jednoduše, ale jsou symbolicky důležité, protože vysílají zprávu o ukončení beztrestnosti, o konci politické třídy, která byla odtržena od reality, v níž žijí lidé. Takže skoncování s těmito privilegii je něco, co můžeme udělat hned, jakmile převezmeme funkce, záleží to jen na politické vůli. A bezpochyby jedním z prvních mých kroků jako primátorky bude svolání všech bank, které pracují v tomto městě, k jednacímu stolu a vyjednávání o zastavení nuceného vystěhovávání. Řekneme jim, že potřebujeme všechny opuštěné domy, které jsou ve městě, jako dostupné sociální nájemní bydlení pro rodiny, jež je potřebují.

AMY GOODMAN: Ado Colau, vřelé díky za to, že jste s námi byla ve spojení a gratuluji ke zvolení první primátorkou Barcelony. Díky.

ADA COLAU: Také velmi děkuji.

Zdroj: Democracy Now!
Překlad: Stan