Šel jsem nakupovat do megakvelbu, který aby ušetřil, tak se před časem spojil s jiným megakvelbem. Tím pádem začal vyrábět entitu, kterou z reklamních důvodů nazývá „chléb“. Na rozdíl od výše uvedeného kvelbu používám staročeského pomnožného či látkového tvaru „chleba“, protože si této věci cením jako božího daru. Do megakvelbu jsem vběhl jako obvykle na poslední chvíli. A to je člověk neuvážený, říčný, jedná impulzivně a snadno podléhá záchvatům iracionální chamtivosti. Neodolal jsem a podlehl v nerovném zápase. Vinou akce těsně před zavíračkou jsem se stal legálním majitelem zmíněného produktu.

Akce to tedy byla. Doma jsem do toho druhý den kousl. Zjistil jsem, že něco tak hnusného jsem naposledy jedl v Borské věznici za komunistů. V tomto převýchovném zařízení nového typu dávno před megakvelbem také přišli na geniální nápad, že entita zvaná „obilná mouka“ po ekonomické stránce výhodně koresponduje s jinou entitu nazvanou podobně, ale po bramborách. A má tu výhodu, že se nemusí propékat, čímž se ušetří spousta cenné energie. Tehdy to bylo jen ve věznicích, protože socialismus a lidé v něm měli ponětí o realitě toho, čím je chleba. Dnes doba pokročila natolik, že bramborová mouka a konina vítězně kráčejí světem neoliberálního korporátníko koncentráku, který je tak velký, že nás všechny nelišně pojme do globálně dusící náruče.

Onen „chléb“ jsem vyhodil a šel jíst „chleba“. Jenže ten už dnes stojí málem 40 korun za půl kila. Tedy ten chleba, který já považuji za původní výrobek hodný k jídlu. A to už stojí za napsání. Na začátku 20. století skupina francouzských historiků nově definovala úlohu zkoumání minulosti. Nemá zjišťovat vztah mezi vládcem a jím způsobenou historickou událostí, ale má přednostně zkoumat dlouhodobé změny na rozboru vybraných ekonomických a sociologických ukazatelů. A chleba je pro tento účel naprosto jedinečný. Kolísání ceny a kvality chleba v průběhu jednoho století ukazuje ohromné množství přidružených jevů (pohyb pracovních sil, změny v ekonomice, hospodářské krize, průmyslové inovace atd.). Dnes by se mělo udělat totéž.

Slušný chleba, na rozdíl od korporátní entity zvané „chléb“, je drahý, a dnes už i vzácný. Evropa zajisté zažila období válek a hladomoru, kdy chleba byl drahý a vzácný. Ale dnes jsou lidi tak zmanipulovaní, že to ani nevědí a myslí si, že žijí v míru a blahobytu. Proto rozdíl “chléb / chleba” je třeba za každou cenu nechat zmizet. Lidi jsou už celkem hloupí a nevědí, co je skutečně kvalitní, dobré. A kdo je moudrý a kdo je blb. Stačí jim náhražky jako v době hladomoru a válek. A my žijeme v době globální komerční války korporací proti spotřebitelům. A ta cena je fakt dobrá věc. Banksteři rozředili peníze emitováním „fiat money“ skrze libovolně přidávané nuly počítače natolik, že slušný chleba stojí majlant. Kvalitní věci odolávají finančním sračkám tím, že stoupá jejich cena. A ta dřívější “cenina krytá státními aktivy” se stala bankovním šmejdem. A státní aktiva se stala prázdnou slámou, která přišla do mediálního mlatu české televize a korporátních babišovek. Tento mlat (od slova “mlátit”) pak vyrábí reklamu na ten hnusný „chléb“. A ten zase akčním způsobem odolává inflaci tím, že se stal chlebem na úrovni bývalého komunistického koncentráku. Svůj ke svému. To je závěr, prosím.