Poslední článek k situaci v Sýrii se zabýval hlavně Islámským státem (Absurdní politika Západu ohledně teroristů ISIL). Začněme proto situací na frontě v Sýrii. Západ je spokojenější, protože vojenská a finanční podpora ISIL v Sýrii (a jeho "vítězné" bombardování v Iráku) způsobila SAA vážné problémy. ISIL má jednak americké zbraně z Iráku, a jednak má takový přísun peněz, že bez problémů si na svou stranu přeplatil většinu žoldnéřů z tzv. "umírněných frakcí", které Západ oficiálně podporuje v Sýrii. Je skutečně podivuhodné, kam může Západ ve své morální dekadenci dojít. Už se mezi tzv. "umírněné uřezávače hlav" dostala i al-Kájda a al-Nusra. Válka běží bez přerušení od roku 2011 a byla avizována už od druhého napadení Iráku (2003). Klíčový protiasadovský spinnining poskytlo lhaní prominentních TV novinářů jako Richard Engels z NBC, viz naše krátké zprávy zde. Po čtyřech letech se válka dostala do fáze, kdy ani jedna strana nemá sílu na rozhodující zvrat. Civilní obyvatelstvo trpí mimo otřesné dělostřelecké a raketové útoky teroristů také bombardováním Asada i Západu, kdy jsou z letadel a vrtulníků zasaženy i nemocnice a školy.

Ztráta Idlibu, stagnace u Aleppa

Nápor povstalců, kteří dostali skrze ISIL jednotné vedení hlavně katarských a saúdských teroristů, na sebe nedal dlouho čekat. K tomu připočtěme přímou logistickou a vojenskou podporu islámských teroristů a žoldnéřů od Turecka v příhraničním pásmu, a rovněž od Izraele v pásmu u Golan. Podívejte se na dvě mapy, které ukazují vítězný postup povstalců na jimi kontrolovaných územích napojených na ISIL v Iráku a na pomoc Turecka. První mapa je z 25. 3. 2015 od známého blogera sledujícího už 3 roky situaci na frontě.



Tato "nudle" držená SAA byla neudržitelná, což rychle ukázal další vývoj na frontě. Povstalci v následujících dvou týdnech pod vedením ISILu prorazili slabou část obrany a dobyli město Idlib. Druhá mapa je od povstalců a ukazuje místa současných bojů. Po dobytí Idlibu došlo k rozdělení jednotek SAA na dvě části, a ta druhá je prakticky v obklíčení.



Obklíčení není až tak vážné, Asadovy jednotky vydržely bojovat v podobné situaci i několik let, viz Aleppo. Nyní se Asadovci snaží dobýt město zpět a nasadili na to nejlepší jednotky. Ty postupují směrem k městu a dobyly první strategické body zajišťující kontrolu nad komunikacemi k Idlibu. Ale připomeňme, že v jiných klíčových místech země, jako např. Damašek, jsou povstalci zcela v obklíčení. Zde probíhá jen tzv. "začišťování" celých čtvrtí jako Zamalka, Jobar a další. Navíc postupují po dobytí Kobane kupředu i Kurdové, viz tato mapa.



Strategicky cenné je dobytí cementárny Lafarge, která kontroluje rozsáhlé území na jihozápad od Kobane. Postup Kurdů je pro SAA sice vítanou pomocí, ale ti chtějí vlastní stát a nehodlají se s Asadem dělit o dobytá území. Ale spojenectví ve zbrani může znamenat, že se obě strany dohodnou na nějakém urovnání, bez další války. Tu bude vítězná Sýrie, Írán a Hizballáh vést za osvobození nezákonně okupovaných Golan, to už je nyní jasné.

Jemen

Poslední článek o Jemenu se jmenoval Jemen, klasický scénář US-politiky. Mnohým připadá postup USA už úplně iracionální, po debaklu v Iráku, Sýrii, Libyi, Afghánistánu, a nyní podobné strategii v Jemenu a na Ukrajině. Američané rozbijí s pomocí teroristů, fašistů atd. a nastrčených politických loutek každou zemi, kterou potřebují pro své imperiální zájmy. Jemen není výjimkou, a to je zde předtím obyvatelstvo nenávidělo kvůli vraždám skrze drony i kvůli nezákonné "válce proti teroru". Útoky US-dronů nenávidí všichni obyvatelé velkých měst. O velkých demonstracích v Sanná proti této nezákonné okupační politice jsme již psali. Rozhodující zůstává postoj náčelníka jménem Sayyed Abdul-Malik Al-Houthi, který je šéfem povstaleckého hnutí Ansarullah. Tito šíité se vzbouřili proti klice Saúdů a US-loutkové vládě v Sanná. Klíčový faktor je postup povstaleckých jednotek na vojenská zařízení svržené vlády a na Aden, kde jsou hlavní ropné terminály. Jednotky zatím vykazují územní zisky, vždyť jsou to jejich kmenová území, viz toto video.


Otázka je, zda Saúdové zvolí masivní vojenskou invazi nebo ne. Nejsou Američané, aby si mohli bez ztráty mocenské prestiže dovolit svůj vlastní Vietnam, a to hned v sousední zemi. Bombardování jen zabíjí civily a rozptýleným jednotkám šíitských kmenů pomáhá, protože obyvatelstvo se většinově postavilo na jejich stranu. Klíčovou otázkou je, zda Saúdové uspějí u ostatních států s nárokem, že jejich boj je tzv. "bojem proti teroru". Ve skutečnosti jde o nové kolo války proti šíitům a o kontrolu strategického území ropovodů a plynovodů, což je každému jasné. Ale jiné země jako Pákistán nyní musí zvážit, zda se mají k tomuto "boji proti terorismu" připojit z vlastních zištných důvodů, nebo nikoliv.

Írán, první vojenský a diplomatický vítěz

Jedna věc je nyní jistá. Rusové dodali zastavenou dodávku raket S-300 Íránu, kterou pozdrželi od roku 2010 z vlastní dobré vůle, jako gesto podpory Západu v jeho jednáních o zastavení jaderného programu. Raketový komplex S-300 má čistě obranný charakter, takže se na něj embargo přímo nevztahovalo. Dohoda o jaderném kontrole byla s fanfárami podepsána. Ale každý ví, že minimálně kvůli USA tato dohoda nebude nikdy ratifikována ani dodržena. Američané a EU byli diplomaticky cíleně poníženi při jednáních v Lausanne odchodem Rusů a Číňanů. Aby nevypadali jako pitomci, byli donuceni podepsat ruský návrh starý 6 let. Lavrov je diplomatický génius a vyhrál toto důležité kolo nad USA tím, že odjel na nejmenší stát na světě, tj. na Vaunatu, aby ukázal, kdo je na světě jedničkou. Dohoda je sice k ničemu, ale Írán má nyní jisté, že jakýkoliv útok Izraele a USA běžnými konvenčními stíhačkami a raketami by byla jasná sebevražda. A celý Blízký vchod ví, že mapa vlivu se nyní zásadně změnila ve prospěch šíitské aliance.