Minulý týden anuloval soudní senát ve francouzském Lille jedno manželství, a to "pour erreur sur les qualités essentielles", čili „z důvodu zásadního pochybení v podstatné věci“. Tolik můj překlad. Nic nového pod sluncem, jenže v tomto případě podal návrh manžel, věřící muslim. Cítil se essenciálně podveden v kvalitě a jeho otec oficiálně vrátil ženu rodině, odkud nevěsta přišla. Ona totiž tvrdila, že je panna, což v jeho případě ustavilo potřebnou kvalitu ke sňatku. Po noci svatební konané s úchvalou magistrátu a obou rodin se 8. července 2006 zjistilo, že Aristotelův zákon o vyloučeném třetím doopravdy platí: buď A nebo B a nic mezi. Načež se rozhořčený manžel obrátil na soud a ten vyhověl žádosti o rozvod se zdůvodněním, které máte nahoře.<BR><BR>Zajímavá je reakce dvou novin na rozsudek. Deník <EM>Le Monde </EM>v článku popisujícím tento případ velmi přesně <A href="http://www.lemonde.fr/societe/article/2008/05/29/l-annulation-d-un-mariage-parce-que-l-epouse-avait-menti-sur-sa-virgnite-suscite-de-vives-reactions_1051589_3224.html">zachycuje zdůvodnění soudu</A>, protože jde o velmi kvalitní noviny. Deník jasně ukazuje, že motivem rozhodnutí nebyla otázka panenství, popřípadě jeho negace, ale lhaní v podstatné věci. Pokud nevěsta zatajila svůj skutečný stav, pak uvedla manžela vědomě v omyl. A to ve velmi důležité okolnosti, která by měla vliv na jeho rozhodování. Soud vyšel z objektivní situace doloženého klamu a vzal tuto okolnost jako podstatný důvod anulace. Přitom vůbec neřešil otázku islámu, který má ty či ony předpisy. Islámský soudní dvůr někde v Jemenu nebo v Saudské Arábii by jistě manželství anuloval také, ale jeho zdůvodnění by bylo náboženské. Protože nevěsta nebyla panna, pak manželství není platné. Soud v Lille zdůvodňoval jinak: protože nevěsta lhala ve věci podstatné z hlediska partnera, pak manželství není platné. Stejný výsledek, ale zcela jiný přístup k meritu věci. <BR><BR>Zajímavý byl ovšem postoj mnoha francouzských asociací, které rozsudek pobouřil. Na jejich stranu se staví třeba levicový deník <EM>Libération</EM>, viz tento komentář k rozsudku s charakteristickým nadpisem „<A href="http://www.liberation.fr/actualite/societe/329149.FR.php">Všichni spojeni proti anulaci</A>“. Na rozdíl od českého bulváru je i zde přesně popsána situace. Ale názorový deník připojuje ve druhé polovině článku (dobrá žurnalistika!) i zaujaté hodnocení, které je nahozeno již samotným titulkem. A nadpis určuje způsob, jak běžný čtenář vnímá fakta. Deník cítí v rozsudku popření francouzského principu laicity, protože se rozhodlo ve prospěch islámského práva. Navíc se tím vyslal jasný signál, směrem k muslimským ženám, aby si dávaly dobrý pozor na své mravy. Tím se porušují jejich práva na rovné zacházení, protože islámští muži si zcela pochopitelně mohou před manželstvím dělat, co chtějí. Morálně hřeší, ale legálně zůstávají jejich sexuální eskapády bez následků. Zato nevěstám bez vínku hrozí zcela zásadní trest, nyní oficiálně potvrzený. Tím přicházejí o podstatnou část rovnosti před zákonem, protože se holt nevdají. Po anulovaném sňatku žijí v zoufalých osobních i rodinných poměrech, protože islám mnohé neodpouští, a hlavně ženám ne. Levicové kruhy tedy hájí princip osobní svobody a práva na sebeurčení, který je v dané situaci ohrožen. Rozsudek de facto a hlavně de jure potvrzuje nerovnoprávné postavení ženy uvnitř muslimské společnosti, a proto je nespravedlivý. V tomto případě se nespravedlnost rozsudku napadá s ohledem na osvícenské principy volnosti, rovnosti a bratrství, které republikánský zákon Francouzské republiky musí naplňovat na základě své laické ústavy. <BR><BR>Osobně se stavím na pozici soudu, protože ukazuje vynikající práci soudní racionality. Soudy jsou na světě od toho, aby hájily právo a spravedlnost − čili morální hodnoty. U nás je spravedlnost hlavně proto, aby naplňovala partajní linii té či oné strany, která má dnes takový zájem a jindy onaký. Například jednou potřebujeme <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=345">zkoupat nějakého Čunka </A>a pak zase nikoliv, přičemž máme všichni jako jeden občan zapomenout na to, co bylo předtím. Hlavně mají zapomenout <A href="http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=314737">přeložení státní zástupci</A>, exemplárně potrestaní Renátou Veseckou a ministrem Pospíšilem za přílišné hájení procesní nestrannosti a tím i spravedlnosti, prý to hlavního zájmu státu. Ale už Lenin věděl, že právo je třídní. Francouzský rozsudek je na rozdíl od české reality zajímavý tím, že straní morálce. Tvrdí, že v podstatných věcech se nesmí lhát, protože ... protože lhát se nemá. Tomu se ve středověku říkalo „přirozené právo“. Racionální středověk věděl, že existují pravdy, které jsou nahlédnutelné rozumově a to všemi lidmi, všech kultur a všech dob. Soudce judikující na základě práva „šáríja“ nahrazuje přirozené právo náboženskou racionalitou vycházející z určitých povinností a závazků daných na základě Božího zjevení. Pak je jasné, že rozsudek je naprosto v pořádku, i když jej vynesli nevěřící psi. Alláh je velký a milosrdný, budiž mu chvála na věky. Francouzští aktivisté bouřící proti rozsudku zase vycházejí z racionality osvícenství, která vyznává princip osobního určení a svobody jednotlivce. Z hlediska takto pojaté racionality je rozsudek nespravedlivý, protože podstatným způsobem omezuje svobodu konkrétní ženy a muslimských žen vůbec. Svoboda je jedna a nedělitelná, budiž jí sláva na věky. <BR><BR>Jak vidět, máme mnoho druhů racionality a každá může danou věc zdůvodnit úplně jinak. Já osobně nejsem pro postmoderní guláš, kde se každý nárok posuzuje úplně autonomně. Tím mají pravdu všichni a nikdo. V tomto případě zvítězil princip zdravého rozumu, který mají možnost nahlédnout všichni, kteří o to stojí a kteří nejsou zaslepení jinou racionalitou. Například velmi liberální a vůči církvím spíše kritický <EM>Le Monde </EM>zaslepený není. Budiž mu to ke cti a chvále.<BR><BR>