Uri Avnery je mezinárodně známý izraelský mírový aktivista, viz české heslo na Wikipedii . Od roku 1945 obhajuje zřízení palestinského státu vedle Izraele. V roce 1974 byl prvním Izraelcem, který se kontaktoval s vedením Organizace pro osvobození Palestiny. V roce 1982 byl prvním Izraelcem, které se setkal s Jásirem Arafatem poté, co překročil hranice obsazeného Bejrútu. Má za sebou tři funkční období v izraelském Knessetu a je zakladatelem hnutí Gush Shalom. Jeho webové stránky najdete zde .



Kdo vládne v Izraeli?

Ministerský předseda Benjamin Netanjahu, samozřejmě.

Špatná odpověď.

Skutečným vládcem Izraele je Sheldon Adelson, 81 let, americký Žid a král kasin, který se s bohatstvím 37,2 mld. USD v poslední tabulce nejbohatších lidí světa umístil na desátém místě. Kdo to ale počítá? Kromě kasín v Las Vegas, Pennsylvánii, Macau a Singapuru vlastní ve Spojených státech Republikánskou stranu a nedávno převzal i obě komory amerického Kongresu.

Patří mu také Benjamin Netanjahu.

Adelson má osobní vztahy k Izraeli. Při schůzce naslepo se zamiloval do jedné Izraelky. Miriam Farbsteinová se narodila v Haifě, chodila na prestižní střední školu, vojenskou službu absolvovala v Izraelském institutu, který se zabýval bakteriologickými zbraněmi a je to všestranná výzkumnice. Poté, co její syn zemřel na předávkování, začala se věnovat boji proti drogám, především proti konopí.

Adelsonovi jsou fanatičtí podporovatelé Izraele. Ne však jakéhokoli Izraele, ale pravičáckého, rasistického, arogantního, násilného, expanzionistického, okupačního, nekompromisního a kolonialistického Izraele. V "Bibi" Netanjahuovi našli svého muže. Doufají, že jeho prostřednictvím ovládnou Izrael jako své soukromé léno. A udělali výjimečnou věc, aby to zajistili: Založili izraelské noviny, které mají za cíl jediné - podporou zájmů Benjamina Netanjahu. Nikoli Likudu, nějaké specifické politiky, ale Bibiho osobně.

Před rokem jsem vymyslel hebrejské slovo pro tiskoviny, které jsou prodávány zadarmo. "Hinamon" by se dalo přeložit jako "darmoviny" a jsou určeny především k pomlouvání. To jsem však ani nesnil o příšeře jménem "Israel Hayom" (Izrael Dnes). Jde o noviny s neomezenými finančními prostředky, které jsou rozdávány zadarmo na ulicích a v hypermarketech po celé zemi stovkami až tisíci za to placenými mladými lidmi. Izraelci milují, když mohou dostat něco zadarmo. Israel Hayom jsou teď noviny s nejrozsáhlejší distribucí v Izraeli a odklánějí tok čtenářů a příjmů z reklamy od svého jediného konkurenta "Yedioth Ahronoth" (Nejnovější zprávy), který držel největší podíl na trhu doposud. Yedioth reagoval vztekle. Stal se smrtelným nepřítelem Netanjahua. Yossi Werter, komentátor středolevicového deníku Haaretz (který má mnohem nižší náklad), dokonce věří, že příští volby se zúží na souboj mezi těmito dvěma listy. To je hodně přehnané. Pokud posuzujeme politický a společenský kontext, je mezi oběma novinami jen malý rozdíl. Obojí jsou pravičácké, ultravlastenecké a štvou do války, což je novinářský recept pro zaujetí mas po celém světě.

Yedioth vlastní rodina Mosesova, což je obchodnicky zaměřený klan. Současným představitelem třetí generace vydavatelů je Arnon (Noni) Moses, plachý "velký šéf" hospodářského impéria založeného na tiskovinách. Tiskoviny slouží jeho obchodům, ale nemá žádné politické zájmy.

Adelson je jedinečný.

Sázení je v Izraeli zakázáno zákonem. Nemáme zde žádná kasína a policie pořádá razie na tajná hráčská doupata. Když jsme byli mladí, učili nás, že sázkařští magnáti jsou špatní lidé, téměř jako obchodníci se zbraněmi. Berou peníze chudým závislým lidem, ženou je do zoufalství, někdy dokonce k sebevraždě. Viz Dostojevskij. Izraelci čtou Israel Hayom (je to přece zadarmo), neplyne však z toho, že by museli mít rádi tohoto muže a jeho metody. A tak se někteří členové Knessetu odvážili navrhnout zákon, který úplně zakáže noviny zadarmo.

Netanjahu a strana Likud udělali vše, aby tento návrh zákona smetli ze stolu. V předběžném hlasování (které je nezbytné pro návrhy zákonů předkládané fyzickými osobami) byli však poraženi devastujícím způsobem. Pro hlasovali dokonce i členové vládní koalice. Kamery zachytily Netanjahua, jak doslova běží do sněmovny, aby zaujal své místo před začátkem hlasování. Výsledek byl 43 pro, 23 proti. Téměř polovina členů Likudu při hlasování absentovala. Ministr zahraničí Avigdor Lieberman hlasoval pro návrh zákona společně se svou stranou. Stejně tak ministři strany Ya’ir Lapid a Tzipi Livni. Od předběžného hlasování do konečného přijetí bude muset tento návrh zákona překonat několik fází. Mají ještě spoustu času pohřbít ho v některém z výborů, ale Netanjahu byl vzteky bez sebe. Několik dní po hlasování vyhodil Lapid a Livni z vlády, což způsobilo rozpad vládní koalice a rozpuštění Knessetu.

Proč Netanjahu udělal takovou hloupost v polovině svého třetího působení ve funkci? Má to jen jedno logické vysvětlení: Nařídil mu to Adelson kvůli tomu, aby se zabránilo přijetí tohoto zákona. Pokud je to pravda, stal se Adelson vrchním zákonodárcem v Izraeli. A možná také vrchním "vládotvůrcem". Peníze hrají stále větší roli v politice. Volební propaganda se vaří v televizi, což je velmi drahé. V Izraeli i v USA plynou do kampaně legální i nelegální finanční prostředky, a to přímo i nepřímo. Korupce je schvalována nebo tolerována soudy. Velmi bohatí (v Americe jsou eufemisticky označováni jako "zámožní") mají neomezený vliv.

Adelson nalil potoky dolarů do posledních amerických prezidentských voleb. Podporoval Newta Gingriche a potom Mitta Romneyho ohromnými sumami. Marně. Ani Američanům se asi nelíbí, že by jim měli vládnout šéfové kasín. Co se týče příštích amerických presidentských voleb, Adelson odstartoval brzy. Shromáždil ve svém ředitelství kasín v Las Vegas všechny přední republikánské kandidáty, aby je "griloval" na to, jak jsou věrni jemu - a Netanjahuovi. Nikdo z nich si netroufl odmítnout pozvání. Mohli by si římští senátoři odmítnout pozvání na shromáždění pořádané císařem? V Izraeli jsou takové rituály zbytečné. Adelsonovi - Miri i Sheldon - vědí, kdo jsou jejich lidé.

Zdá se být velmi podivné, aby země umožnila cizinci, který v ní nikdy nežil, aby měl tak ohromnou moc týkající se její budoucnosti, či spíše její samotné existence. Tudy se sionismus dostává dovnitř. Podle vyznání sionistů je Izrael židovský stát, stát všech Židů. Každý Žid na světě náleží k Izraeli, ať už sídlí kdekoliv. Před několika dny Netanjahu veřejně tvrdil, že nereprezentuje jen Stát Izrael, ale veškerý "židovský lid". Aniž se jej zeptal. V souladu s tím skutečně Adelson není cizinec. Je jedním z nás. Je pravda, že nemůže volit v Izraeli, ačkoli jeho žena pravděpodobně může. Mnoho lidí, včetně něj, však věří tomu, že pokud je Žid, má plné právo vměšovat se do našich záležitostí a ovládat naše životy.

Příkladem je jmenování našeho velvyslance v USA. Ron Dermer je Američan, rodák z Miami, který se aktivně politicky angažoval u Republikánů. Jmenovat amerického funkcionáře Republikánské strany izraelským velvyslancem za vlády Demokratů může vypadat zvláštně. Není to ale divné, pokud Netanjahu jednal podle pokynů Sheldona Adelsona. Byl to Adelson, kdo připravil "čarovný nápoj", který nyní ohrožuje izraelské záchranné lano do Washingtonu. Jeho loutka Dermer povolal republikánské zákonodárce - všichni z nich jsou už buď závislí na Adelsonově štědrosti, nebo v ní doufají - aby pozvali Netanjahua k jeho antiobamovskému projevu před oběma komorami Kongresu. Zatímco se připravovala tato intrika, Dermer se setkal s Johnem Kerrym, ale neřekl mu o Netanjahuově příjezdu. Dokonce ani Netanjahu neinformoval presidenta Obamu, který vztekle oznámil, že se s izraelským ministerským předsedou nesetká.

Z pohledu izraelských životních zájmů je čisté šílenství provokovat presidenta Spojených států amerických, který řídí proud zbraní do Izraele a ovládá americké právo veta v OSN. Z pohledu Adelsona, který chce, aby v roce 2016 byl zvolen republikánský president, to však dává smysl. Právě pohrozil, že investuje neomezené finanční prostředky na to, aby zabránil znovuzvolení kterémukoli americkému zákonodárci, který se nezúčastnil Bibiho projevu.

Jsme na pokraji otevřené války mezi izraelskou vládou a presidentem Spojených států.

Hraje tady někdo ruletu s naší budoucností?

Zdroj: AntiWar.com , překlad: Stan