„Časy se až tak moc nezměnily“, řekl by historik nebo filosof. Pokud se podíváte do historie, každá prohraná válka se záhy změnila ve velké vítězství. A rétorika byla vždy považována za základní zbraň v přesvědčování protivníků, přičemž se síla slova měřila spíše vnějšími parametry, tj. výmluvností a nikoliv pravdou. Tak proč se rozčilovat nad Topolánkem a Julínkem, že ano. Každý přece ví, že Zájmy v této zemi už dávno převládly nad pravdou a spravedlností, které patři pouze několik hodin z našeho života. Zbytek existence ovládají miliardy, například právě rozkrádaného zdravotnictví.<BR><BR>Kde leží problém? V estetizaci a banalizaci lži pomocí masových médií využitých pro politické cíle. Hitler mobilizoval masy právě proto, že jako první pochopil sílu hromadných sdělovacích prostředků. Stačí se podívat na volební plakáty NSDAP ze 30. let a jejich demokratický odvar. Například sociální demokracie jednoduše přetiskla na volební plakát miniaturu svého volebního programu o několika stranách textu. Nacistický plakát byl stejný jako komunistické otisky z 50. let. Jenže to, co se dělá o 30 let dříve, tomu se říká novinka. A vtipně a úderně dělaná propaganda zaujme, mobilizuje, vede k debatám a komentářům. Estetizace lži se nabízí jako účinný prostředek v situaci, kdy ideologie hraje první housle. A každá ideologie z podstaty věci musí bojovat o veřejný prostor. Idea totiž patří všem, i když žít z ní mohou jen někteří. Fašismus, komunismus a neofašismus potřebuje odít slova do estetického hávu a snaží se o to i dnes.<BR><BR>Zato banalizace lži se stává mnohem nebezpečnější. Stačí si pustit českou televizi. Veřejnoprávní kanál zcela nepokrytě podkuřuje vládě a zájmovým skupinám chtějícím to či ono. Neprodávají ideje na veřejnosti, naopak. Veřejnoprávní televize za naše peníze odevzdávané formou koncesionářského poplatku přímo slouží několika výlučným jednotlivcům a skupinám. Protože jejich zájem je zcela partikulární, pak TV musí lhát a manipulovat svět, aby přeměnila obecný zájem všech v zájem zcela speciální. Navíc tento zájem často není ideový, ale čistě komerční. Parta hic namlsaná Klausovou privatizací chce dále rozkrádat to či ono. Vidění světa není popřeno stejným způsobem jako v totalitních systémech. Pravicová TV nestaví před oči orwelovský svět zdání stejně brutálně jako Stalin nebo Hitler. Média pracující v nájmu privátních Zájmů prostě pomíjí důležitá fakta a souvislosti, které nám umožňují vidět to, co doopravdy jest. Například radar na Brdech nebo <A href="http://umlaufoviny.com/www/res_publica/reportaze/zdravotnictvi/">privatizaci našeho zdraví</A>. Svět je krásný proto, že je problematický, komplexní a vyžaduje stálou odpovědnost. To všechno televize pod vedením zkorumpovaných "odborníků" ruší. Moderní média nabízejí novou formu mýtu, tj. utěšující pohádky. Starý mýtus byl jiný, pravdivý. Nabízel vysvětlení o tom, co existuje, co máme dělat, abychom v domácnosti bohů a lidí žili slušně. Takové ambice si moderní žvanění vůbec neklade, protože jeho úkolem je vyrábět útěšný rajský plyn v aerosolové podobě. A pokud se pohybujete v mediální mlze dostatečně dlouho, pak nejen ztratíte orientaci. Ztratíte dokonce ponětí o tom, že orientaci potřebujete. A přesně o to jde lidovkám, televizi, mladofronťákům a jejich webovým mutantům.<BR><BR>Banalizace lži vytváří zvláštní svět, v němž neexistují problémy, protože je za nás vždy někdo vyřeší: siloví ministři, samozvaní odborníci, tlučhuby v médiích, diplomovaní vrtichvosti (anglicky: <EM>spin doctors</EM>) placení jako poradci příslušných mocipánů. Prázdný prostor zaujme sex, senzace a výkřiky. Prodají se jako apel na naši odpovědnost, čímž se kruh uzavře. Vždyť máte co dělat sami se sebou, tak se nestarejte o další, tolik v kostce z českých mediálních luhů a hájů. Bohapustým žvaněním se vytváří svět zdání, v němž vládne neuvěřitelná lehkost bytí. Nic v něm není, proto nikdo za nic nenese odpovědnost. Jenže mediální mlha kryje reálný svět politiky. A tu si na svá ubohá bedra vzali aktéři, kteří chtějí zbylé obecní dobro rozkrást a zničit. My, občané, se tak stáváme obětí vlastní iluze. Vždyť přece všichni víme, že náš osobní život je plný problémů a těžkostí, které musíme řešit pouze a jedině my a nikdo jiný; víme, že nezaplacené účty přivedou do domu exekutora; pracujeme pro děti a pro další generace, když sázíme stromy a stavíme domy. Všechny tyto základní danosti života necháme padnout pod stůl v momentu, kdy se máme chovat jako občané s nezadatelnou odpovědností za veřejné věci. Ty vyžadují přemýšlení a odpovědnost, protože máme stále ještě demokracii. V ní veřejný prostor patří všem. Tam se necháme opít rohlíkem, popřípadě vklouzneme do pohodlného hávu cynika, který sice všechno prohlédne, ale stejně nic nedělá. Stručně řečeno: jsme veřejní hlupáci. A z naší hlouposti žije parta politiků, náměstků a lobyistů, kteří si obecní majetek uchvátili pro sebe. Vzali na sebe těžké břemeno vládnutí a kradení, abychom my žili v klidu a bez jakékoliv občanské odpovědnosti. Je s podivem, že jsme na tak idiotskou dělbu práce přistoupili. Vždyť výsledný účet budeme platit my všichni, protože obecné dobro se týká nás všech. Pokud bude zcela privatizováno, pak zůstaneme stát na náměstí s otevřenou hubou a prázdnýma rukama. A to už tady jednou bylo, dokonce docela nedávno.<BR><BR>