Zanechali jsme duchovního umělce na cestě směrem do neznáma, kde musí vyhlížet znamení. Nábožensky založení lidé znamení vyhlížet nemusí. Ví, co mají dělat, protože znají Boží přikázání vylepšená o provozní předpisy té či oné církve. Zbytek jim řekne farářka, kněz nebo jiný náboženský profesionál placený za to, že zná, co je třeba. Navíc má k Bohu blízko z titulu své funkce, což není na škodu. Zato neekonomický pan Novák má problém. Vzhledem k Bohu čeká na osobní znamení, která mu nemůže dodat žádná náboženská firma. Některá znamení již dostal, nebudeme se opakovat. Jenže ta byla jednorázová. A vzhledem k pracovnímu tempu tam Nahoře (tisíc let jako jeden den...) nelze čekat, že by chodila stejně pravidelně jako jeho výplata. Bůh sice není vázaný na chod nebeského aparátu, ale také jej asi nemůže úplně přehlížet. Jistěže může reagovat i přímo a také to dělá. Ale nyní necháme stranou osobní vztah k Absolutnu, jenž přijde na řadu později. Zajímá nás schopnost duchovního člověka číst znamení, která mu Něco nebo Někdo staví před nos. Vypustíme výjimečná jednorázová znamení, která praští do nosu i nevěřícího. Například nějaký Šavel byl na služební cestě do Damašku, přitom měl zjevení, oslepnul a dostalo se mu solidně míněné rady, jak naložit se zbytkem života. Navíc nemusel na oční. Celá historka pojednává slavné znamení, ale jednorázové a trochu staršího data.<BR><BR>Normální člověk z paneláku netouží po mystické slepotě, protože delší marodění by rodina finančně neunesla. Zvláště dnes, kdy je všechno tak drahé díky humánní vědě a politice. Pan Novák se proto ohlíží po znameních, která může vyčíst v bdělém stavu, kdy funguje jako každý jiný a přitom hledá osobní vztah k Jinému než je on sám. Také se spoléhá na vlastní rozum a úsudek. To se dnes stává velmi vzácnou osobní vlastností, kterou se vyznačují osoby nevázané na ekonomiku. Její potřeby lze manipulovat, což dnes provozuje téměř každý. Pak se vidí jen to, co se vidět má. Pan Novák ovšem není idiot a nevidí jen to své. Duchovní člověk vidí svět, tj. celek existence a všehomíra, který se dává pouze lidem excelujícím ve způsobu existence vedené mimo zájem zvířátek, božích hovádek. Co je zajímavé: všichni lidé občas přeskočí do duchovního stavu, ale rychle na to zapomenou. A dokonce praktikují existenciální rozlišování znamení, ale také na to rychle zapomenou. Vezmeme tři případy.<BR><BR>Casus první, rozlišování manažera. Malá regionální banka spolkové země Sasko v Drážďanech prakticky přišla na buben. Prodělala astronomickou sumu 4 miliardy a v nekvalitních úvěrech amerických hypoték má znehodnoceno dalších 40 miliard. Ministerský předseda <A href="http://www.spiegel.de/politik/deutschland/0,1518,523042,00.html">Georg Milbradt</A> a jím kontrolovaní bankovní poradci prodělali normálním občanům Saska kalhoty a zvýšili dluh každého občana asi o tisícovku euro. Zpětná analýza ukázala, že nedbali finančních znamení, která jasně ukazovala, že jdou do finanční záhuby. Jiní bankéři, například u Deutsche bank byli opatrnější a prodělali mnohem méně. Jinak řečeno: existuje naprosto normální „čich“ na situace. Vycítit přicházející změny by měl každý schopný manažer. Samozřejmě nikoliv u nás, protože po miliardové škodě přejde dotyčný úředník na jiné ministerstvo a pokračuje v plánovaném plnění úkolů. I pan Milbradt chce zůstat ve funkci, to se rozumí samo sebou. V případě manažerského rozlišování vyniká technická, ekonomicky založená ne/schopnost vyčíst z dotyčného okruhu informací ty, která jsou rozhodujícím znamením k určitému jednání. Za tuto schopnost jsou špičkoví manažeři královsky placeni. A pokud ji nemají a všechno zbabrají, pak dostanou královské odstupné. V horních patrech správních budov vládne drtivou většinou pouze normální lidská hrabivost, nikoliv ekonomické zákony. Ty platí pro plebs tam dole.<BR><BR>Příklad druhý. Pan Novák byl kdysi mladý, neduchovní, vážně se zajímal o budoucí paní Novákovou a chtěl do toho praštit. Proto si zašel do hospody. Ukonejšen kulisou hloupých řečí rozmetávaných větrákem přemýšlel o znameních, která mu nastavují či nenastavují směrovku k manželství. Jsou ta znamení solidní nebo ne? Všimněte si, že nemůže rozebírat každé znamení jednotlivě. To by se nikdy neoženil. Jde o to, kumulovat dotyčná znamení do určité jednoty, která poskytuje ve svém celku potřebnou jistotu k jednání. Prakticky to vypadá následovně. Pan Novák si dá druhé pivo a v klidu vyhodnocuje ten nebo onen prožitek či zkušenost. Rozlišování toho či onoho provádí na pozadí již poznaných a vyhodnocených zkušeností. Chová se ta „moje“ tak, že naplňuje mou představu o jistotě manželského slibu? Pivař skládá své zkušenosti nepředpojatě a v klidu. Na konci rozlišování mu buď vyjde nebo nevyjde manželské pucle. V jeho případě nelze rozhodovat podle objektivních kritérií, např. podle indexu rizikovosti úvěrů a bankovní likvidity. Pan Novák nechce praštit do banky, ale tam do toho. Vyhodnocuje akumulovanou zkušenost života ve dvou, která mu slouží jako referenční pozadí pro rozlišování znamení. Dá si třetí pivo a buď se ožení nebo ne. <BR><BR>Vidíte sami, že rozlišování znamení není vůbec nic exotického. Opírá se o běžnou lidskou zkušenost „kumulativní jistoty“ nebo nejistoty, kterou o dané věci postupně získám. Problém s duchovním rozlišování je v tom, že nikdo neví, jaké pucle se má vlastně složit. Každý dospívající muž nebo žena vědí, „co“ je manželství. Proto mohou zkušenost skládat na pozadí určitého obrazu o společném životě, který znají kolem sebe. Pan Novák skládá duchovní pucli, o níž neví skoro nic. Ale má čas. Bůh má čas, jen ďábel musí strašně spěchat. Žádný virtuóz ducha nenechá do světa své duchovosti vstoupit okamžitý a imperativní apel sexuálních, ekonomických a náboženských potřeb. Je svobodný, rozlišuje v klidu a důkladně. Vždyť žije ve světě ducha a nikoliv v osvětí bezprostředních zájmů jako zvířátka, boží hovádka. Idiotské rozlišování praktikujeme všichni, protože pud sebezáchovy a handl s Absolutnem nás nutí, abychom si pořádně pohlídali „to své“ (řecky: <em>tó ídion</em>). Duchovní doktor by řekl, že hypertrofie prakticky založeného rozlišování znamení na cestě k věčnému blahobytu a štěstí způsobila totální atrofii duchovně založeného rozlišování. To je vázáno na znamení indikující přítomnost „světa“, tj. říše smyslu ustavené před tisíciletími a trvající celá tisíciletí. Tento svět se nedává jako „něco“, protože to by byl manipulovatelný a předvídatelný jako saská Landesbank. A duchovní rozlišování se nepraktikuje právě proto, že my všichni rozlišujeme s fanatickou úporností, jenže naprosté blbiny.<BR><BR>Pan Novák patří k virtuózům ducha právě proto, že dovede z běžných okolností života pro sebe vyčíst určitá stabilní znamení, která mu pomáhají na cestě k Bohu. Ale k jakému Bohu vlastně směřuje? Jinak řečeno: Co přichází z druhé strany hrany? Jak odpovídá Absolutno <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=321">zpoza smrti, která nás drtí</A>? Nyní jde o to, správně číst povahu znamení. Pan Novák se postupně učí navazovat kontakt s instancí, na níž se primárně vztahuje rozlišování znamení. Směr duchovní cesty má daný vcelku solidně, protože nezávisí na pouze libovůli Absolutna, které se jednou ukáže a tisíc let nikoliv. Spirituál rozlišuje trvale, tj. na základě vlastních duchovních zkušeností a stavu „světa“. Proto se tolik nevěnuje abslutně rozšířenému rozlišování vztaženému k „osvětí“ momentálních, absolutně a sezónně prožívaných potřeb. A paní Nováková tím hrozně trpí, zvláště nyní, před vánocemi.<BR><BR>