Fluktuant &#8722; tak dříve znělo pojmenování těch, kteří často měnili zaměstnání. Slovo bylo pronášeno s patřičným důrazem na první slabice, řečník posílal za dotyčným slinu opovržení. Dnes naopak všichni hledají někoho „flexibilního“. Nouze prý přinutila Dalibora housti a mne donutila procházet pracovní portály. Při čtení jsem zjistila, že se „hledají pracovníci na pozici XY“. Fluktuace, flexibilita, pozice. Nový svět dneška, kde už nikdo nemá čas ani pořádně pracovat, natož dělat ještě něco jiného, třeba i rozumnějšího.<BR><BR> Akademický slovník z roku 1998 pod heslem „fluktuace“ uvádí, že se jedná o neustálé změny, vlnění, pohyb. Fluktuace zahrnuje i proměnlivost organizmů, orgánů nebo znaků danou z příčin genetických nebo je důsledkem změněných podmínek existence. To je úžasné, co se v takovém slovníku člověk doví a jak to sedí na dnešní situaci! Čtěme dále: „Fluktuace zaměstnanců (dř.) častý (neodůvodněný) přechod pracovníků z jednoho podniku do druhého.“ Ještě se ujišťuji, že to uzávorkované slůvko „dř.“ skutečně znamená „dříve“. Následující termín „fluktuant, fluktuantka“ nás nenechá na pochybách: „... (dř.) pracovník, který často neodůvodněně mění zaměstnání".V roce 1998, kdy slovník vyšel, byl jeho autorský kolektiv patrně srozuměn s tím, že fluktuace je v zásadě negativní jev a navíc patří minulosti. Pojďme nahlédnout na heslo „flexibilita“. Udivuje mne, že nemusím listovat daleko, pouze jeden list dopředu. Ve slovníku jsou obě slova podezřele blízko! Význam je označen jako knižní a odborný. Hezky se nám to slovo zpopularizovalo! Píše se: „Ohebnost, pružná přizpůsobivost.“ Všechna ostatní slova, vycházející ze základu flexe, neznamenají nic jiného, než ohybatelnost, ohnutí. Ještě snad stojí za zmínku medicínský obor: flexe držení těla.<BR><BR>Za zmínku stojí i používání slova „pozice“ v pracovních inzerátech. Každý, kdo procházel pracovní portály, si jistě povšiml obvyklého způsobu vyjadřování: „Chci pracovat na pozici / hledáme pracovníka na pozici“. Je celkem šumafuk, zda chcete pracovat na pozici brigádník nebo ředitel vesmíru. Co znamená ta „pozice“? Ve výkladovém slovníku se objevuje prvně slůvko „póza“: držení těla, postoj. Anebo také „strojenost“: hrdinská póza, trpitelská póza. Póza tedy něco předstírá. O tom nás ujišťuje slovo „pozér“ neboli člověk předstírající pro vnější dojem. A jsme u hledaného hesla „pozice“. Opět znamená držení těla, polohu, postoj, ale také prostorové umístění. Vzhledem k nějakému zápolení znamená místo: šachová, vojenská, bojová, obranná a předsunutá pozice. Lze vyklidit mocenské pozice či kritizovat z určitých pozic.<BR><BR>Spárujte akademický slovník s pracovním portálem a dostanete naprostou kovbojku. Umíte si představit, jak paní uklízečka oprávněně kritizuje ze své pracovní pozice pana šéfa? Heslo „pozice“ ovšem má pokračování: „Společenské místo, umístění v nějakém celku, úloha...“ Takže paní uklízečka nemůže kritizovat šéfa, aspoň ne nahlas. Mohla by přijít o pozici pracovní. Jenže slovník o pracovní pozici nic nepíše. Odmysleme mimoevropský prostor, zejména Američany, kterým nedělá problém stěhovat se za prací. Zůstaňme doma v Česku, na Moravě a nedávno ještě na Slovensku. Určitá práce byla spjata s člověkem zcela samozřejmě, často i v návaznosti na jeho předky a potomky. Na venkově se předávaly grunty, dědila se řemesla. Vynechejme sňatky, kde se místo manželů braly grunty a pomiňme odpor synů k tomu, aby převzali otcovo řemeslo. Dnes už nikoho nezajímá, co dělal tvůj táta a proč jsi v jeho řemesle nepokračoval. Přesto i dnes existují povolání, kde synové i dcery pokračují v povolání svých předků. Jsou známy herecké rody, muzikantské rody, ale i právnické, řemeslnické a docela ojediněle i rody zemědělské a jiné. Dříve byl určitý člověk známý na vesnici či ve městě jako pekař, sadař, učitel, prodavačka, kadeřnice, údržbář, pošťačka. Konec konců, mnohá příjmení neznamenala nic jiného než zaměstnání dotyčné osoby. Profesní povolání bylo životním posláním.<BR><BR>Dnešní doba naopak taxuje fluktuanty jako prozíravé lidi, kteří se umí v příhodnou dobu otočit na obrtlíku. Jsou maximálně ohební a pružně se přizpůsobí změněným podmínkám. Takový oportunista z povolání udělá tu správnou „pózu“ a má „pozici“ &#8722; ať už po rekvalifikaci nebo i bez ní. Je čímkoliv: pekařem, sadařem, učitelem, prodavačkou, kadeřnicí, údržbářem, pošťačkou, premiérem. A podobně to funguje i v mezilidských vztazích. Tamto byl můj „ex“; toto je můj „stávající“ na pozici manžela či manželky. Pozítří bude možná tato pozice zase volná. Aby dnešní člověk nebyl nařčen z manželské fluktuace, pro jistotu se do manželství nepouští a pozice zůstává trvale neobsazena. Raději se vraťme k práci. I dnes existují povolání, která chápeme jako poslání. Vezměte případ člověka, který by přišel do ordinace vašeho (bývalého) doktora a řekl by: „Jsem dostatečně flexibilní, teď jsem se rekvalifikoval na doktora. Víte, já jsem pružně reagoval na uvolněnou pracovní pozici.“ Hlášení obecního rozhlasu kdysi vyzývalo rodáky, aby si posolili chleba, protože pekař nepřidal do těsta sůl. Zřejmě na neobsazenou „pozici pekaře“ nastoupil člověk dostatečně flexibilní, jenže nebyl pekař povoláním. Což o to, chleba dosolili. Jenže s podobným přístupem bychom to mohli dopracovat někam neflexibilně jinam.<BR><BR>Určitě znáte ze svého okolí lidi, kteří trpí chronickou fluktuací: „Ta stará práce už nevynáší, není to vono, je to ňáké příliš náročné.“ Ten fluktuační elán, to nadšení pro stále nové „pracovní příležitosti“ jim usedlí pracanti mohou jen závidět. Rozhodně jim nezávidím ohebnost čili tržně žádanou flexibilitu. Pozéři z povolání dokážou měnit své masky jen proto, aby vyvolali žádaný vnější dojem. Nakonec se můžeme dočkat výroků typu: „Víte, já jsem vlastně nikdy nechtěl být prezidentem. Ale v této momentální politické konstelaci jsem prezident neb jsem dostatečně flexibilní. Díky politické fluktuaci jsem se úspěšně probojoval na uvolněnou pozici.“ Nevím, jak vy, ale já věřím víc paní Vaverkové. Ona je povoláním uklízečka, uklízí krásně a ráda. Její práce nemá chybu. Jen aby ji někdo z její pozice nevyšplouchl. To by byla škoda. <BR><BR>