Po katastrofách v bangladéšských textilkách, kde byli vinou nedbalosti personálu a zaměstnavatelů dělníci upáleni zaživa v dílnách bez nouzových východů (náš článek zde), vznikl základní právní dokument nazvaný Guiding Principles on Business and Human Rights. Úřady oznámily, že počet mrtvých v textilce dosáhl čísla 1003 obětí. Jde o tedy o největší průmyslovou katastrofu od roku 1984, kdy došlo ke katastrofě chemičky v indickém Bhópálu (přes 20.000 obětí).

Mezinárodní skupina právníků a dalších expertů vypracovala pro vlády citovaný dokument Guiding Principles on Business and Human Rights, který má zajistit obranu lidských práv při průmyslovém vykořisťování. Klíčovou částí dokumentu je tzv. “třetí pilíř”, což je soubor právních ustanovení nutných k tomu, aby se oběti průmyslových katastrof jako v Bangladéši mohly dovolat spravedlnosti. A pokud to nejde v jejich zemi koupené multinacionálami a prolezlé korupcí, pak k tomu sloužila řada jiných ustanovení, které po podpisu dokumentu zavazovaly stát k formě právní spolupráce s mezinárodními vyšetřujícími orgány.

Komise právníků zastupující oběti v rámci organizace International Corporate Accountability Roundtable (ICAR) prohlásila ve své letošní zprávě pro OSN, že státy, které se prodaly vlivu nadnárodních společností, zvolily mimořádně účinnou taktiku, aby oběti katastrof, průmyslových otrav atd. nedostaly potřebnou právní ochranu. Dokument navíc varuje, že mnohé státy podnikly přímé kroky, aby zabrzdily nebo omezily implementaci třetího pilíře citované smlouvy ve svých zemích. Právnička ICARu Katie Shayová potvrdila, že oběti dnes nemají na globální úrovni možnost domoci se svých práv.

Tato okolnost je mimořádně zajímavá v situaci, kdy se naopak vyjednává vynětí multinacionál z pravomoci států a EU v rámci smluv jako transatlantická (EU-USA) nebo transpacifická smlouva, Obě smlouvy (TPP a TTIP) dávají nadnárodním společnostem ohromné pravomoci mimo legislativu jednotlivých států. Státní legislativa se obejde tím, že arbitráže budou provozovat nově ustavené právní orgány s mezinárodní působností, které budou kontrolovat samotné korporace. Vzniká tak dvojí právní vakuum: beztrestné společnosti na jedné straně a bezprávně oběti průmyslového vykořisťování na straně druhé.