Již několik měsíců otřásá českou veřejností „aféra Čunek“. Čím méně se nám dostává faktů, tím více rostou spekulace a mlžení ze strany obviněného a nyní osvobozeného, ze strany politických představitelů a hlavně ze strany justice. Není snadné se ve faktech vyznat, natož je nějak hodnotit. Shromáždil jsem soubor dostupných informací a pokusím se celou věc nějak shrnout. Důvod je jednoduchý: aféra kolem bývalého vsetínského starosty se podle mého soudu stala největším selháním justice a tím i politického systému v posledních deseti letech. Jistě, mnozí si myslí, že jsou horší věci (např. trestuhodně laxní postup při „vyšetřování“ Krejčíře, Pitra a dalších). Z hlediska spáchané škody mají kritikové jistě pravdu, ale v případě „Čunek“ jde o škody jiného řádu. Okolnosti tohoto případu ukazují, že se překročila míra běžného vytunelování miliard a následné korupce v řadách policie, popř. v politických stranách. Došlo k pošlapání některých základních principů, na nichž naše křehká a problematická demokracie stojí. Vznikly zásadní a zcela oprávněné pochybnosti o nezávislosti státního zastupitelství, tj. základu nestranného vyšetřování. Spravedlnost a právní vědomí občanů dostaly další ránu pod pás.

Shrňme nejprve základní fakta případu. Jejich neúplný, nicméně reprezentační přehled najdete zde. Pan Jiří Čunek je dlouholetým členem KDU-ČSL, jako takový byl zvolen starostou Vsetína, poté se stal předsedou lidovců, senátorem a v rámci koaličních dohod tuto stranu reprezentuje ve vládě. Začněme stručnou charakteristikou dnešních lidovců. Bez pochopení širších souvislostí to prostě nejde. KDU-ČSL ztratila v posledních komunálních volbách asi tisíc zastupitelů v obcích (dnes 5048 proti 6013). Důvody jsou jistě různé, ale hlavní představuje dlouhodobá vnitrostranická krize. Její příčiny lze v kostce shrnout následovně. Příliš mnoho rozplizlých a neschopných typů ve vedení partaje, jež navíc nenabídla veřejnosti žádný solidní program a ideologii. Myšlenková a bohužel i morální bída vedení (viz aféry bývalého předsedy Kalouska) kontrastuje s názory a hlavně s prací členské základny. Existence lidovců stojí a padá s komunální politikou, proto mají úspěšní starostové uvnitř strany tradičně silnou pozici. Tento fakt vysvětluje neočekávaný až raketový vzestup čerstvého senátora na post předsedy strany. Inženýr Jiří Čunek byl starostou Vsetína 10 let a stal se úspěšným komunálním politikem. Většinu nominací na post předsedy posbíral v listopadu a v prosinci 2006. Důvod byl jasný: vystěhování rómských rodin z centra Vsetína, kde představovaly pro místní zdroj trvalého utrpení, které překročilo únosnou mez. Problémem nebylo náhradní ubytování v buňkách na okraji města, ale přesun neplatičů do předem koupených domů ve vzdálených vesnicích. To se nelíbilo spoustě zástupců státní správy a občanských aktivistů, kteří s Rómy pod jednou střechou nežijí a rozhodně to ani neplánují. Ale nezjednodušujme složité věci osobními poznámkami. Nejvyšší stranické vedení se ostře vyhranilo proti Čunkovi, ale získal neočekávanou podporu od místních a okresních organizací. Starostové a komunální politikové mají s „nepřizpůsobivými“ podobné zkušenosti jako Vsetín. Samoúčelná kritika vedení, navíc prováděná bez hlubší znalosti místních poměrů, měla za následek radikalizaci uvnitř strany. Výsledkem byla protestní volba Jiřího Čunka za předsedu. Jeho kandidátský projev odpovídal úrovni jeho bývalého postu, což můžete posoudit sami. Jenže naštvaným členům sjezdu nešlo o program (nic nového), ale o nové vedení (to už novum bylo).

Nový předseda přišel do neklidné doby povolebních jednání o sestavení vlády. A pustil se do věci jako rázný Valach − bohužel proti jinému Valachovi z ptáčnické rodiny. Jiří Čunek se postavil proti kupčení s poslaneckými mandáty, jenže nikoliv pouze ústy, ale skutkem. Osobně se ve věci angažoval, což lze přímo doložit. Tehdy převládalo ve straně myšlení vskutku idealistické. Ale jak tomu u lidovců a v české politice bývá letitým zvykem, později zvítězilo pragmatické hledisko. Účast na vládě spravující zemi převahou dvou hlasů nakoupených přeběhlíků dostala přednost před dodržováním minimálních etických zásad. Konstruktivně myslící poslanci najednou nevadili ani zeleným ani lidovcům. Tím také končí solidní politické jednání pana předsedy Jiřího Čunka. Dál pokračuje pouze české politikaření, tj. boj o přežití v obsazených pozicích stranických i vládních. Že to nemá lehké ani u svých sestrách a bratřích, to dosvědčuje nedávná stranická kritika od místopředsedy Macka. Nesmělé osobní pokusy o změnu celostátní politiky vůči „nepřizpůsobivým“ občanům upadly v zapomnění. Za této situace vnitrostranické i obecně politické došlo k odstartování aféry „Čunek“.

/n

/n