Vezměte si balení kuřete, na němž je špatně napsaná etiketa. Supermarket postižen záchvatem lidskosti by rád daroval toto mražené kuře třeba dětem v dětském domově. Ale nemůže, protože zákon to zakazuje. Jde o klamání zákazníka, protože dětský domov je taktéž zákazník.

V současné době vládne na mnoha místech světa konzumní a materialistický způsob života. Naše postmoderní společnost však nepřináší jen ony “úžasné” moderní výdobytky nebo toužebný dostatek zboží na pultech obchodů. Přináší bohužel rozumem i nepochopitelné plýtvání přebytků potravin na jedné straně a nedostatek na straně druhé. Příkladem jsou nejchudší země světa, třeba subsaharská Afrika nebo Albánie.

Je obecně známo i mediálně proklamováno, jak moderní lidé denně vyhodí tuny potravin jen tak do kontejneru a jdou si nakoupit do supermarketu to samé. Podobně jednají i obchodní řetězce. Ty jsou také kritizovány pro zbytečné likvidování tisíce tun potravin. Tyto tuny by mohly pomoci těm nejpotřebnějším, ale nepomáhají, jelikož končí v obrovitých asanačních podnicích – kafilerkách.

Ano, velké obchodní řetězce vyřazují jak špatné potraviny, tak i potraviny nepoškozené. A to se děje kupříkladu tehdy, když zákazník omylem roztrhne síťku pytlíku brambor. Pak - jak zákonná legislativa stanovuje - pytel brambor s přetrženou síťkou je poškozený a šup s ním do kafilerky. Další příklad: na balení kuřete je špatně napsaná etiketa. Supermarket postižen záchvatem lidskosti by rád daroval toto mražené kuře třeba dětem v dětském domově. Ale nemůže, protože zákon to zakazuje. Jde o klamání zákazníka, protože dětský domov je taktéž zákazník.

To, co je možné dát sociálně potřebným lidem, je sortiment trvanlivých potravin, jako jsou konzervy, těstoviny, čaje atd. Proč je pro supermarkety ale výhodnější poškozené zboží vyhodit, a ne darovat? Vyhozené potraviny je možné odepsat z daní, neplatí se státu DPH. Když se ale neprodané potraviny věnují různým organizacím, musí obchodní řetězec zaplatit státu 15 % DPH, z čeho vyplývá, že stát obchodní řetězce v charitativní činnosti příliš nemotivuje.

Pro záchranu alespoň některých potravin funguje v České republice Česká Federace potravinových bank. Jedná se o občanské, nevládní sdružení se sídlem v Praze, hlásící se k Chartě evropských potravinových bank, poskytující potřebným lidem potravinovou pomoc. Sklady potravinových bank se nacházejí ve městech Praha, Ostrava, Ústecký kraj. Od 29. srpna 2012 vznikla rovněž v Liberci. A aby potravinové banky daly o sobě vědět, bude každoročně probíhat celonárodní sbírka potravin v různých obchodních domech. Tento rok proběhne celonárodní sbírka 16. listopadu 2013.

Bude zajímavé sledovat, jak se občané k této formě sbírky potravin postaví. Kolik se podaří vysbírat základních potravin pro ty opravdu potřebné. A nakolik si naši spoluobčané uvědomí skutečnou hodnotu potravin a vezmeme si příklady z jiných států, kde se ročně rozděluje tisíce tun potravin. Vezměme si příklad z jiných států, kde se ročně rozděluje tisíce tun potravin, zatímco v České republice je to prozatím cca 250 tun.

Budou tedy potraviny pouhý odpad, nebo budou skutečně potravinami?