Naše vlády jdou od krize ke krizi a někdy je řídí průbojná dáma z kantýny. Možná i proto čeští politikové nemají čas na přemýšlení o budoucnosti, neb si hlavně zařizují budoucnost vlastní. Ta začne v momentu, kdy odejdou z vlády do firem, kterým po léta umetali cestu, když byli ve vládních funkcích. V redakci jsme se dohodli, že slibované volební číslo věnujeme těm tématům, o nichž s největší pravděpodobností nebude mluvit žádná velká strana nebo tak bude činit pouze demagogicky.

Druhý článek ze série Zamlčená témata voleb 2013 se nutně musí týkat budoucnosti české energetiky ve spojení s charakterem české demokracie. Nedávné tematické číslo nazvané Kritické čtení na léto (2013-17) přineslo chmurné čtení, které korunuje článek Proč nás Temelín zničí. To bude jistě volební téma, protože k této důležité otázce se minimálně některé strany vyjádřit musí. O čem se ale zásadně mlčí, je státní energetická politika. A demagogické strany se tomuto tématu vyhýbají a budou vyhýbat, jak čert kříži.

1. Sebevražda na dosavadní způsob: cpát naše daně bankám

Sérii článků o stavu české ekonomiky jsme odstartovali loni analýzou Kalouskův závod ke dnu. Po ní pochopitelně následovalo letošní pokračování logicky nazvané Kalouskův závod u dna. Dnes už tento pán ve vládě není, ale jím napáchané škody trvají. A ty nás zajímají, protože Kalousek ve shodě s koaličním posluhováním velkému kapitálu nastavil chod ekonomiky směrem do dluhu.

Následující dva grafy výmluvně ukazují, kam jdou naše peníze. Budoucnost jsme už prožrali svým nezájmem o chod země. A nyní ji trvale prožíráme tím, že cpeme peníze do současné obsluhy státního dluhu, který vznikl naším minulým nezájmem o chod země. Podívejte se na přehled realizovaných úrokových výdajů a příjmů rozpočtové kapitoly č. 396. Vývoj státního dluhu podává následující obrázek exponenciálního charakteru.



Skutečné čisté úrokové náklady státního dluhu v prvním pololetí dosahují 30,2 mld. Kč, což je o 4,0 mld. Kč více než za stejné období roku 2012.



Námi vytvořené národní bohatství ani neprožíráme jako dříve, protože nám už nepatří. Exponenciální růst obsluhy dluhu ukazuje, že moje a tvoje daně okamžitě odevzdáváme zahraničním bankám a od nich si hned půjčujeme na nové zadlužení. Viz naše analýza v tematickém čísle Česká republika, země bez šancí? (2013-14), která navazovala na podobný rozbor z předešlého roku Česko, nefunkční stát (2013-06) a na rozbor státního dluhu 1989-2011. V několika článcích jsme upozornili na opačnou politiku Maďarska, o němž se u nás nemluví nebo přímo lže, viz např. článek Jak se klame po česku o hospodářské politice Maďarska.

Všechny tyto problémy zůstaly, a navíc k nim přibyly i mnohé další, například stav energetiky. Abychom mu rozuměli, musíme se podívat na strategická rozhodnutí sousedního Německa.

1. Německá cesta k energetické nezávislosti jako investice do budoucnosti státu

Německé ministerstvo životního prostředí vede veřejnou kampaň informující o změně energetické politiky. Shrňme argumenty studie Zukunft made in Germany.

  • Náklady výrobu a distribuci energie jsou důležitým faktorem konkurenceschopnosti, včetně globální ochrany klimatu.
  • Čím efektivněji budeme s energií a přírodními zdroji zacházet, tím konkurenceschopnější budeme. Naše ekonomika může ročně ušetřit až 100 miliard euro.
  • Energetická účinnost je nejinteligentnější druh energetické politiky. Do roku 2020 chceme zvýšit účinnost o 20 % procent, pomůžeme tak životnímu prostředí i našemu hospodářství.

A co je nejdůležitější: nárůst pracovních míst při výrobě alternativních zdrojů energie najdete zde.



Kalousek prodával majetným tunelářským kamarádům dluhopisy státu. Prodával tedy díru v kase, která vznikla špatným hospodařením, nebo přímo zlodějnou. A pochopitelně se bezstarostně zaručil budoucím daňovým výnosem nebo majetkem státu. On už přece nebude asistovat u cirkusu spojeného s placením úroků, jako je tomu dnes v Řecku. Citujme z našeho staršího článku.

Každého soudného národohospodáře musí vyděsit fakt, že v reálné ekonomice nejsou téměř žádné investiční příležitosti pro podnikatele, které nabízejí zajištěné zhodnocení zisku lépe než je koupě státního dluhu.

Ekonomika českého státu je řízena záměry finančníků, kteří jako v Řecku rozkrádají národní bohatství vytvořené prací, přírodními zdroji a majetkem daným od minulých generací. Němci naopak prodávají svým občanům plán na budoucnost země a chtějí, aby se na něm finančně podíleli, protože mu mohou věřit. Jde o úkon participativní demokracie podporující odpovědnou správu země. Citujme z jednoho důležitého dokumentu.

Spolkový ministr životního prostředí Peter Altmaier, německý ministr hospodářství Philipp Rösler a čtyři provozovatelé přenosových soustav se dohodli na klíčových bodech o finanční účasti občanů v rozšiřování rozvodné sítě. Společný poziční dokument byl dnes podepsán v Berlíně všemi stranami. Síťové rozšíření umožní občanům se finančně podílet na investici do vedení na celé úrovni přenosové soustavy a příjem až pětiprocentního úroku z vkladů. Dividenda občanů může být důležitým nástrojem, který přispěje k celkovému rychlému rozšíření přenosových sítí a současně podpoří širší přijetí strategie energetického přechodu. (...) Účast občanů by měla obsahovat až 15 procent z celkové investice na rozšíření sítí. Minimální výše investice bude činit přibližně 1000 EUR. Místní obyvatelé v bezprostřední blízkosti nových tratí mají být upřednostňováni v plánovaných projektech. Celkový rozsah nezbytných investic do sítě do roku 2023 se odhaduje na přibližně 20 miliard eur.

Někdo prodává dluhopisy státu, někdo jiný prodává podíly na budování energetické infrastruktury země. Německý dluhopis tedy na rozdíl od Kalouskovy složenky znamená, že si občané za 1000 euro kupují podíl na energetické nezávislosti Německa.

Shrňme to, o čem se u nás nemluví, nebo pouze na úrovni teoretické úvahy. Jako v případě článku V. Špidly pro Referendum o možnosti nových pracovních míst. Žádná ze zavedených stran, a konec konců ani z těch nově kandidujících nemá konkrétní projekt, kterým by občanům umožnila otevřít budoucnost a podílet se na ní svobodným rozhodnutím.

A zavedené partaje složené ze zlodějů tuto možnost přímo vylučují svou existencí, protože lobbují jen za své zájmy. O pravici je zbytečné mluvit a levici jsme probrali v článku Zákony ve Sněmovně manipulují lobbisté a hlasují o nich diletanti. Budoucnost je demagogické téma i oněch nových stran sestavených na zakázku oligarchů a zájmových skupin (babišovci, okamurovci, klausovci, bobošice, veverky a podobně).

2. Státní ideologie trvale udržitelného růstu

Zkorumpované strany v Česku dvacet let tunelovaly státní bohatství pro pár vyvolených mafiánů a jim podobných firem. Aby vládnoucí partaje tuto trestnou činnost zakryly, musely českou veřejnost a voliče trvale klamat v tom, co je pro nás všechny doopravdy důležité. A důležitá je zejména budoucnost. Proto se o budoucnosti nikdy nemluvilo vážně. A pokud ano, tak jedině z hlediska nějakého klientelistického zájmu.

Německo tedy může udělat něco, co v současném Česku prostě nejde uskutečnit, protože to neumožňuje naše nízká politická kultura. Spor o budoucnost by se okamžitě stal kořistí mediální demagogie, lobbistických zájmů a stranického žvanění či přímo loupení. U sousedů je to jinak. Viz vládní německou studii Zásady pro odpovědné investice, která navazuje na principy odpovědného investování United Nations Principles for Responsible Investment (PRI) vydanými OSN. Jde o kolektivní moudrost postihující ekologická a sociální kritéria, otázky trvale udržitelného hospodaření v investičních rozhodnutích týkajících se institucionálních investorů (banky, pojišťovny, penzijní fondy atd.) A stát nemůže mít jinou než dlouhodobou strategii.

Německý příklad sázky na obnovitelné zdroje a na lokální energetickou soběstačnost ukazuje desítky let promyšlené politiky, která má připravené různé varianty. Jakmile šla cena barelu ropy nad 60 dolarů, rozběhla se německá verze energetické soběstačnosti, která byla jako vládní a zemská strategie už dávno hotová. Viz náš článek Německo zapojuje největší větrné parky do sítě, kde najdete odkazy i na další články.

3. Závěr pro budoucí odpovědnou politiku

Neexistující či nesmyslná debata o energetice v našich sdělovacích prostředcích a v partajích ukazuje charakteristický jev současné české politiky. Řídí ji často hlupáci, političtí dobrodruzi a mafiánští ziskuchtivci. Ti nám všem prožírají budoucnost respubliky, protože společná věc je vůbec nezajímá. Toto privátní myšlení už dávno ovládlo zavedené miniaturní české partaje, nebo si jeho exponenti k tomuto účelu založili vlastní politické podniky. Navíc jim vědomě či nevědomě slouží celá kohorta pomocníků. Viz naše tematické číslo Zrada českých ekonomů (2013-16) a číslo Komu slouží Česká televize (2013-08).

Příklad Německa ukazuje existenci dlouhodobých míst uvažování a politického konsensu, které sledují dva základní cíle:

  • připravují alternativní scénáře pro různé krizové situace;
  • kolektivně a bez ohledu na partaje prosazují dlouhodobou strategii udržitelného růstu, která umožní občanům smysluplně se zapojit na místní úrovni do daných plánů rozvoje.

Témata jsou jasná: zemská či místní energetická soběstačnost, regionální zaměstnanost, rozumné místní investice a podobně.

4. Co dělat

Rozbití monopolních struktur výroby energie je dnes základní strategií mnoha dílčích úvah a investic. Jak jsme viděli, trvalá udržitelnost prosazovaná v rámci programu německé konkurenceschopnosti nakonec pomáhá všem a buduje společný stát. Jezdit na domácí vodík znamená, že mohu jezdit prakticky zadarmo. Tím se mi otevřou další možnosti podnikání a investic. Protože jde o konfliktní a dlouhodobou věc (viz zavření jaderných elektráren), nelze ji řešit těmi či oněmi volbami, i když mají velký význam. U nás se o těchto možnostech vůči budoucnosti mlčí nebo demagogicky mlží. Jde zejména o následující volby vzhledem k budoucnosti.

  • Zlevnění života tj. úspory energií a poklesu cen energií daných jejich alternativní výrobou na místních úrovních.
  • Udržení základních sociálních jistot nutných pro stabilitu společnosti. Viz například rozprava o minimálním zaručeném příjmu.
  • Návrat k regionální ekonomice a k lokálním měnám, které harmonicky doplní globální ekonomiku zdejších montoven.
  • Chápat region jako fungující soběstačný okrsek produkující energii i zboží pro vlastní potřebu i směnu, posílit samostatnost a nezávislost regionů pomocí přímé a participativní demokracie.
  • Vytvořit v regionech novou politickou praxi a myšlení, garantovaná osobní a sociální práva, existenciální jistoty dané místní produkcí.
  • Vsadit na kolektivní inteligenci místních lidí a omezit zhoubný vliv monopolů.
  • Prosadit participativní rozhodování dané díky přímému zapojení do struktur lokální soběstačnosti a investic.

Takto utvářená budoucnost povzbudí občany k zájmu o společnou věc. Pozitivně jsme se věnovali novým směrům jednak v ekonomice, viz číslo Alternativní ekonomika (2013-1). Následoval rozbor družstevního a jiného sektoru investic v tématu Etické bankovnictví (2013-10). Tematické číslo Přímá demokracie (2012-42) ukázalo směry participativní demokracie na příkladu německé Pirátské strany.