Období důležitého měsíce ramadánu je znamením půstu a odříkání. Celodenní půst začíná po ranní modlitbě (fadžr) za úsvitu. Půst je ukončen večerní modlitbou (maghrib). První slavnostní pokrm obvykle dělaný pro celou komunitu, pro rodinu, či u beduínů pro celý kmen po skončení půstu se nazývá iftár. Ramadán je měsícem, kdy se má muslimská komunita očistit od špatných zvyků a zlepšit svůj život.

Slavení ramadánu v palestinských enklávách okupovaných Izraelem ukazuje, jak by mohlo vypadat mírové soužití mezi Izraelci a Palestinci. Vybrali jsme několik fotografií aktivistického izraelského webu www.activestills.org, které komentujeme.



To není demonstrace, ale průvod palestinských muslimů z okupovaného pásma Gazy do Jeruzaléma přes tzv. Damašskou bránu. Během měsíce ramadánu dostalo letos téměř milion Palestinců z okupovaných území povolení vykonat tradiční už po tisíc let slavenou pouť do mešity Al-Aksa v Jeruzalémě, aby si zde splnili svou náboženskou povinnost.



Jak vidíte, během ramadánu se také izraelská armáda chová lidsky. Za přelézání nezákonně vybudované zdi palestinských územích by tyto mladíky asi zastřelila nebo přinejmenším zatkla. Ale když je ramadán, nechají je přelézt zeď u vesnice A-Ram severně od Jeruzaléma, aby se mohli zúčastnit páteční modlitby maghrib v jeruzalémské mešitě Al-Aksa.



Na tomto snímku by nebylo nic divného. Jenže toto jsou palestinské matky s dětmi z okupovaných území a vesele se koupají na plážích v izraelské Jaffě. Normálně by se tam nikdy nedostaly, protože by neměly povolení ke vstupu. Během měsíce ramadánu a zvláště při ukončení půstu o svátku Eid al-Fitr mohou Palestinci více méně volně cirkulovat po území Izraele. Gazanské rodiny s dětmi toho využívají k tomu, aby se vykoupaly na židovských plážích.



Modlitba pouštních beduínů při pátečním iftaru. Zase by na ní nebylo nic zvláštního, kdyby nešlo o beduíny z vesnice Al Araqib, kterou Izraelci zdemolovali před třemi lety. Tato vesnice byla násilně zrušena již 54krát. Nezbývá, než z těchto beduínů udělat "teroristy" nebo je násilně poslat do ghett velkých izraelských měst. Viz náš článek Izrael se chystá násilím deportovat 40 tisíc vlastních občanů o nucené deportaci vládou neuznaných budínských vesnic v Negevské poušti, které zde existují už celá staletí.



Další obrázek ukazuje beduíny z citované vesnice Al Araqib při společném slavení iftaru. Na koberci jsou tradiční jídla k velké hostině oslavující konec ramadánu. Vláda jejich vesnici neuznává a chce tyto řádné občany Izraele násilím poslat do ghett velkých měst.

Českému čtenáři může být divné, že někdo žije komunitním způsobem života v takovém rozsahu, že si společně vaří, podnikají a životně závisí jeden na druhém. Přesně takové komunity a společenství jsou dnes základním nepřítelem západního neoliberalismu. Viz mediální a politické kampaně proti vládám Jižní Ameriky, které zavedly do politiky živé indiánské tradice a brání svůj vlastní komunitní způsob života (viz Fenomén zvaný Evo Morales ). Tito beduíni žijí z půdy a ze své práce a žádná banka je nemůže dostat do otroctví.



Poslední záběr ukazuje letošní modlitbu v mešitě Al-Aksa v Jeruzalémě. Východní část města se stala hlavním cílem současné deportační a vyvlastňovací politiky izraelské vlády. Na zdi mešity visí vlajka svobodného Palestinského státu, kterou zde během modlitby vyvěsili palestinští aktivisté. Symbol odporu proti okupaci a ponižování ukazuje také hlavní důvod, proč příměří mezi zdejšími Židy a Palestinci trvá právě jen po dobu ramadánu.