Justin Welby, arcibiskup canterburský, vystoupil ve Sněmovně lordů a vyzval britskou vládu, aby „zakázala legální lichvu“ propagovanou na ulicích a výslovně napadl rychlé půjčky s denní úrokovou sazbou.

V anglo-keltském světě nabraly tyto půjčky rekordních obrátek stejně tak rychlým tempem, jak upadá sociální stát a prohlubuje se hospodářská krize. U některých zákazníků dosahuje výše roční úrokové sazby až 4000 %. Půjčování peněz se stalo obrovským průmyslem a šetření ukázala, že se objem těchto rychlých půjček na krátkou dobu za rok 2012 ztrojnásobil proti roku předchozímu a zisky z tohoto byznysu se pohybují kolem jednoho bilionu liber.

Arcibiskup Welby ve Sněmovně lordů kritizoval triky, úlisný marketing a agresívní reklamu, která vede nakonec lidi v nouzi do pasti dluhů, ze kterých se nemohou dostat často ven. Arcibiskup (57 let) požaduje, aby vláda zastropovala výši úrokových sazeb z půjček a říká: "Co se týká stropu úrokových sazeb, nemíním tím ovšem 25 - 35 % ročně."

Pochopitelně že u prolobované vlády narazil. Prý by tím omezil služby a konkurenci ve finančním sektoru. Jistě se nedá očekávat nic jiného, jenže arcibiskup je nejenom činným členem parlamentní komise pro bankovnictví, nýbrž i bývalým vysoce postaveným finančním obchodníkem, brokerem s deriváty, který tuto profesní dráhu opustil koncem 80. let. Vystudoval Eton a Cambridge a po smrti své dcery se začal věnovat studiu teologie a byl vysvěcen teprve v roce 1992 na kněze. Jistě si je vědom makroekonomických dopadů rychlých spotřebních půjček, které ve svém důsledku společnost neobohatí, nýbrž vedou k dalšímu snížení koupěschopnosti do budoucna a chudnutí již tak zchudlých obyvatel.

V Česku se řada společností, poskytujících spotřební půjčky - alespoň ty registrované, po tlaku veřejnosti a ve snaze setřást ze sebe cejch lichvářů, poněkud polepšily, porovnáme-li jejich chování s hlavními velkými českými bankami. Pětice největších bank v zahraničních rukou se chová v Česku jako uzurpátor moci a dovoluje si s požehnáním politiků to, co by jim ve svých mateřských zemích neprošlo. Tedy chová se svým způsobem hůře, než některé nebankovní finanční domy. Takže průměrný úrok ze spotřebitelských půjček u nich zůstává stejný jako v roce 2004, kdy si banky musely půjčovat za vyšší úrokovou sazbu a platily více na úrocích i střadatelům. Viz níže uvedená tabulka:

únor 2013 15,12
leden 2013 14,66
leden 2012 14,02
leden 2011 14,31
leden 2010 14,55
leden 2009 13,98
leden 2008 13,33
leden 2007 13,05
leden 2006 12,92
leden 2005 14,70
leden 2004 14,53

(Zdroj: ČNB)

Toto číslo sice nevypadá ve srovnání s britským segmentem rychlých denních půjček jako lichv, nicméně lichva to je, bují zejména v ekonomicky slabších regionech a je zaměřena zejména na starší občany v penzi a matky samoživitelky. Ne nadarmo tak tyto největší banky dosáhly v roce 2012 rekordních zisků ve výši 46 miliard Kč, z nichž do zahraničí na dividendách odplulo 29 miliard Kč. Stát navíc těmto oligopolním bankám ovládajícím český bankovní trh jde ještě na ruku nízkým zdaněním. Řada z nich má své další vlastní dceřiné společnosti na poskytování spotřebitelských úvěrů, aby se tak vyhnula vyššímu riziku v portfoliu poskytovaných služeb své hlavní české banky.

Problém lichvy a exekutorské mafie v Česku je téma přinejmenším na jednu knihu. Nicméně je potřeba začít se bránit. Nelze jinak, než souhlasit s Patrikem Nacherem, zakladatelem www.bankovnipoplatky.com, který udělal pro českou veřejnost víc než kterákoliv politická strana. Patrik Nacher říká, že regulace je potřebná tam, kde trh nefunguje. A v Česku trh nefunguje především v bankovním sektoru.

Arcibiskup z Canterbury ke zlořádům nemlčí. Škoda, že tak nečiní i čeští arcibiskupové.

Zdroj: www.thebuerauofinvestigativejyournalism.com, www.E15.cz