Děsivé podmínky a vraždy odborářů v bangladéšských textilkách (viz náš článek zde) donutily mnohé slušné spotřebitele k tomu, aby se zamysleli nad vlastní odpovědností za tento stav. Podívejme se na několik faktů od organizací, které se zabývají ochranou pracujících ve Třetím světě jako například Fair Trade nebo speciálně organizaci Femnet, která sleduje pracovní podmínky žen v textilním průmyslu.

  • Laciné textilie znamenají téměř vždy otrockou práci, ale pozor. Velké zavedené firmy často vyrábějí ve stejných podnicích a za stejných podmínek. Stačí se podívat, pro koho šili uhořelí nebo zasypaní pracující v Bangladéši.
  • V Německu to znamená, že T-shirts s cenou kolem 5 euro nutně znamenají vykořisťování. Práce dělníků pak tvoří jen zlomek nákladů a tím i ceny.
  • Ve fair-trade se podobné výrobky prodávají minimálně za 10-12 euro a neobsahují žádné nápisy či jiné doplňky.


Pokud kalkulujeme náklady tak, že do nich zahrneme i tisíc mrtvých dělníků v Dháce a celkové pracovní podmínky v bangladéšských textilkách, pak cena vychází následovně:

  • náklady a doprava za laciné tričko: 1,35 Euro
  • prodejní cena na pultě: 4,95 Euro.


Této láce se dosáhne za cenu smrti oněch tisíců obětí průmyslového vykořisťování. Mysleme i na smutný osud jejich rodin, které živoří bez sociální ochrany a bez odpovídající zdravotní péče. Jejich platy na tento “luxus” nestačí. Mimo jiné i díky naší lhostejnosti.