Staré mýty, například řecká báje o titánovi Krakenovi, začíná známým úslovím: Vypusťte Krakena! K vysvětlení: jste slušný Řek kolem roku 2000 před Kristem a najednou se vám houpe země pod nohama, což se v Malé Asii stává dost často. Pak věříte tehdy racionálnímu čili dnes mytickému vysvětlení, že Titán jménem Kraken byl vypuštěn ze svého podzemního vězení (Tartar), dostal se na zem a začíná znovu škodit. Proto spěcháte do nejbližšího Diova chrámku obětovat něco ze svého přebytku. Úlitba Diovi zajistí, že se nebeský vládce probere ze své olympské dřímoty a nestvůru zažene zpět do podzemí. Další výklad k vyhánění démonů přidává Ježíš o dva tisíce let později. Jeho parabola k démonickému působení zlých duchů zní následovně:
/n/n
<font face="Arial,Helvetica,sans-serif">„Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel. Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením." (<em>Mt 12,43-45</em>)</font>
/n/n
Česká politika současné doby poskytuje skvělý příklad použití obou procesů. Pravice vypouští pravidelně Krakena, to jest hrozbu komunistů, kteří se prý dostanou k moci. Je zajímavé, že jsem tuto hrozbu od nich neslyšel v době, kdy jsme se angažovali proti komunismu a kdy mnozí z těchto proroků záhuby hrdě nosili za pasem červené průkazky. O to více křičí nyní, když s komunisty efektivně spolupracují na všem, co se jim politicky hodí do krámu. Pro některé partaje je moc důležitější než politika. Je s podivem, jak málo se delegáti posledního sjezdu ODS starali o nosný politický program naprosto nezbytný pro další kolo jednání o složení nějaké formy koaliční vlády. A přitom pan Topolánek tato jednání již vede a má na to necelý měsíc. O programu nemluvil, jen o volné ruce, to jest o pravé moci k jednání.
/n/n
Jak se dále vypouští Kraken? Například tím, že pravicoví tiskoví svazáci diabolizují každého politika, který se sejde k nějakému jednání s Paroubkem. Naposledy dostal mediálně vyčiněno vsetínský starosta a senátor Jiří Čunek, jež "prý tajně jednal s Paroubkem" (<a href="http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=221356">ČTK, 21.11.</a>). Předseda sociálních demokratů má asi nějakou naprosto odpudivou nemoc typu malomocenství, od které se všichni slušní lidé mají odtáhnout jako za Ježíšových časů. Mediální mistři náboženské čistoty se za Ježíšových časů jmenovali „farizim“, což přeloženo z hebrejštiny znamená „čistí“ nebo „bezúhonní“. Ostatní byli a jsou kulticky či ideologicky špinaví, proto nutně podezřelí. Poselství hlásané mnohými médii vyniká jednoduchostí: ODS přece s nikým jednat nebude, protože nemusí; ale vlastně musí, protože my voliči jsme pitomci; volili jsme na pětku a nyní budeme za trest dělat reparát. Načež všichni vyrazíme jako jeden muž k volbám. Koho máme volit, to už přece víme, protože čistá je jen jedna Strana. Tato farizejsky čistá Partaj nemusí mluvit vůbec s nikým, protože v ní sedí hoši, kteří mluví jen spolu, popřípadě prohodí drobné slůvko i s vlivnými lobisty průmyslovými a mediálními, popřípadě s jedním majorem od kriminálky. Ale to až těsně před volbami. Tento vymakaný scénář má jeden teoretický háček. Když se v politice přestane mluvit s ostatními, tj. když se přestane přesvědčovat rozumem (<em>dia-logú</em>), tak nastoupí demagogie. Česky se to přeloží jako vedení (<em>agoge</em>) lidu (<em>demos</em>) pomocí spřátelených médií. Demagogie může a smí přejít v diabolizaci, tj. v metání (<em>ballo</em>) slovních zvratků skrze (<em>dia</em>) média. Kraken pravidelně vyháněný na pastvu několika vlivnými médii napojenými na Passauer Presse a Mafru účinně straší české voličstvo v každé situaci, kdy je třeba vzít rozum do hrsti. Tito chrabří zbrojnoši ideologické čistoty krmí obecný démos různými pohádkami a polopravdami. Tomu se v odborné psychiatrii říká "mytomanie" neboli posedlost (<em>mania</em>) neblahými kecy (<em>mythos</em>). Po demagogii a diabolizaci následuje už jen lež a nakonec čisté násilí. Spánek rozumu, v politice daného zásadně a trvale dialogicky, totiž plodí iracionální můry. Řekové této neblahé zkušenosti říkali „tyranie“ a platilo se za ni zrušením politeje neboli politického prostoru, kde měli všichni podíl na vládě (<em>demokratia</em>) a to tím, že si byli všichni stejně rovni před zákonem, protože ho společně tvořili (<em>isonomia</em>). Kde po moci (<em>arché</em>) baží jeden tyran nebo jen několik naprosto neskrupulózních jedinců (<em>oligoi</em>), tam se lze nadít čehokoliv, například privatizace nemocnic na výdělečné akciové společnosti.
/n/n
A nyní k našemu Pánu a k jeho kritickému slovu o nepovedeném exorcismu. Uvěřme na zkoušku oligarchickému orákulu jménem Passauer Presse plus Mafra. Vždyť to s námi ti bodří kapitalisté myslí upřímně. Vyžeňme všechny komunisty z politického prostoru; pak vyžeňme i socany, protože mají malomocenství, myslí totiž jinak než my; pak vytěsněme i lidovce, protože se nakazili jednáním s výše jmenovanými. Zelené si v zoologické zahradě necháme pro ozdobu. Jejich šéf pan Bursík je natolik čistý egocentrik, že se žádným seriózním jednáním ani nakazit nemůže. V tom se velmi podobá čestnému předsedovi jedné čisté partaje. Tím jsme úspěšně provedli vymítání zlých duchů podle scénáře bulvárních novin produkujících iracionální mýty o jedné čisté a zářivé Straně. Zbyl nám čistý barák, tedy absolutní a nikým nekontrolovaná parlamentní vláda jedné strany. Ale protože tato mocí, penězi a vlivem zkorumpovaná Strana pevně a neochvějně věří na mýtus své ideologicky neposkvrněné Čistoty, je už dávno mimo zdravý rozum. Dřív se tomu říkalo posedlost zlým duchem, dnes se tento úlet diagnostikuje jako paranoia, česky mimoběžnost (<em>para</em>) rozumu (<em>noos</em>). Prostě přesedláte na rychlejšího koně a rozum necháte doma. Stará dobrá posedlost či moderní mimoběžnost představuje v politice dost problematický postoj, na což upozorňuje náš Pán a Spasitel. A on byl celkem rozumný člověk. Zlý duch čili nekontrolované mytické myšlení bažící po absolutní moci chce přirozeně expandovat. S jídlem roste chuť, absolutní moc korumpuje absolutně. Proč by spásonosná moc nezabírala další prostor, vždyť má v politickém domečku zameteno a uklizeno: „Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší, než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením."
/n/n