Česká média celkem věcně a správně informala o finančním bankrotu Kypru. Situace se vyvinula tak, že není žádná vyhraněná ideologická nebo společenská objednávka. Proto si česká média mohou dovolit jim vzácný luxus psát pravdu. Zprávy se snaží respektovat jak zájem EU, tak ruských bank, které u nás začínají ovládat ekonomiku přes nastrčené české oligarchy. Rusové fakticky mají Kypr za moskevskou filiálku, proto jim nyní nastaly starosti. Podívejme se na krizi Kypru a Islandu, protože mají leccos společného, a také se obě země zásadně liší.

1. Hrabivost a inkompetence bank Islandu a Kypru

Zde panuje téměř dojemná shoda. Islandské banky se pustily na londýnské burze a Wall Streetu do riskantních opcí a derivátových kšeftů, které měly vynést vkladatelům miliardy. Proto také hrabiví Britové a Američané dali do zdejších bank své vklady. Také kyperské banky nabízely úroky vkladů kolem 4,5 %, zatímco německé vládní desetileté obligace dávají 1,66 %. Objem půjček kyperských bank osmkrát převyšuje kyperské HDP, zatímco v EU-zemích je to "pouhý" 3,5násobek. Žádný politický a vládní regulátor fakticky neexistoval, protože byl buď zcela nekompetentní, uplacený nebo nejspíš obojí. Bankovní dohled ze strany vlády měl asi podobnou úroveň jako dozor Václava Klause nad zkrachovalou bankou IPB. Ze stejně hrabivých důvodů přilákaly kyperské banky Rusy, Řeky, Brity, Němce a Čechy, kteří na to mají. Ruleta a bankovní letadlo se hroutilo stejně jako všude jinde na světě. Nyní je na stole politická otázka, kdo to zaplatí.

2. Zkorumpovanost politické reprezentace

I tady byla situace obou zemí velmi podobná. Tehdejší islandský premiér a vláda byli stejně hloupí a pravděpodobně finančně uplacení jako byli radní z Prahy 10, kteří svěřili obecní peníze fondu, který je rozkradl. Zvláštní soud v Reykjavíku, speciálně ustavený pro posuzování trestní odpovědnosti politiků, rozhodl v březnu 2012, že premiér je vinen jen v jednom ze čtyř bodů obžaloby. Bývalý islandský premiér Geir Haarde nešel do vězení, dostal jen podmínku. Soud nevzal klasickou obhajobu, že jako premiér země o ničem nevěděl, a proto také za nic nenese odpovědnost.

Kyperská vláda je na tom úplně stejně. Byla zainteresována na bankovních obchodech, svým zákonodárstvím umožnila bankám, že si ze země udělali průchoďák na finance. Kyperským občanům nechala nekompetentní a zkorumpovaná vláda jen astronomické dluhy a bídu, protože za ztráty mají podle dosavadního návrhu částečně ručit i vlastními vklady. Ale pozor, tuto vládu si občané sami demokraticky zvolili a tak ručí i za důsledky její politiky. To tvrdí Němci vzhledem k placení škod. Demokratický stát jsou občané a jejich nezadatelná odpovědnost za fungování veřejných věcí jako jsou státní či obecní finance. Tím se dostáváme k poslednímu bodu, kde mezi Islandem a Kyprem panuje zásadní rozdíl.

3. Občansky aktivní Islanďané a vychytralí Kypřané

V našem starším článku nazvaném Island vyhrál soudní proces proti zahraničním bankám jsme shrnuli situaci, kdy tomuto ostrovu dal za pravdu nakonec i Evropský soudní dvůr v Lucemburku. Islandští poplatníci nemusí platit ztráty britských a holandských bank, které napumpovaly přes 10 miliard dolarů do spekulací ve zbankrotované Icelandic bank. Důvod? Managament banky a politické vedení bylo na Islandu odsouzeno za to, že kradlo a podvádělo.

Výsledek je, že zahraniční banky, které v zemi působily, musí nést odpovědnost za nelegální transakce, které byly dokázány a potrestány. Nová islandská vláda vzešlá z lidového referenda proto není povinna platit pochybné transakce a dluhy. Proč ne? Protože Islanďané v národním referendu bývalou nekompetetní vládu zrušili na místě, zahájili vyšetřování a nakonec usvědčili politiky a bankéře z podvodů. A kdo krade a podvádí, ten nemá nárok na odškodné, v tomto případě v řádu miliard dolarů. Jak jednoduché, když se chce.

Zato Kypřané se prozatím chovají jako Češi. O vládu a o veřejné věci se nestarali nikdy a nedělají to ani teď. Vrhli se na bankomaty a na vklady, vybrali peníze a lifrují je do ciziny, aby se vyhnuli placení pokuty za svou občanskou a politickou neschopnost. Pokuta je ve formě zdanění jejich vlastních vkladů. Vklady mezi 20 000 - 100 000 euro měly být zpoplatněny sazbou 6,75 %. Totéž se pochopitelně týká vládních nakradených peněz, daňového ráje firem a velkých bank, kde zdanění vkladů nařízených regulátory EU představuje cca 10 %. Zatím prý podle neoficiálních odhadů uteklo ze země kolem 5 miliard euro, přičemž EU žádá po vládě a po bankách diky zdanění sumu 5,8 miliard jako záruku pro poskytnutí půjčky ze záchraného deštníku.

Island a Kypr jsou dva ostrovy, ale v každém z nich vládne jiná mentalita a jiná občanská společnost. Islanďané pochopili, že musí zachránit stát a tak zachrání sami sebe. Kypřané zachraňují společně se svou zkorumpovanou vládou jen své vklady, popřípadě vklady cizích bank. Už nyní si každý může spočítat, kdo dopadne lépe.