V minulém roce jsme byli poprvé v evropské poválečné historii svědky spuštění rotaček na tištění peněz a monetarizace dluhů. To je pro každého centrálního bankéře konzervativního ražení tabu. A zlý sen, pokud ho nějaká moc zvenčí k tomu přinutí. Obvykle se tak děje neomezeně v období před výbuchem světové války a v jejím průběhu. Dnes se to děje naplno a nepokrytě v USA, Evropě a Japonsku. Z toho se nelze vylhat.

Analýza důsledků extenzívního vývoje peněžní masy v USA, kdy se neustále posunoval strop zadlužení amerického státu a znehodnocoval se trvale dolar, jsme se věnovali v minulém článku.

Zatím se podívejme na první náznaky důsledku kopírování americké politiky Fedu v podobě tzv."kvantitativního uvolňování" v eurozóně a nebo ještě lépe, v celé EU. Poněvadž import inflace v otevřené ekonomice je tak, či tak, nevyhnutelný. Proto by nás to, co provádí ECB, mělo zajímat. Ono se nás to také týká. Viz graf vývoje inflace: meziroční růst spotřebních cen v září 2012.



V roce 2012 jsme byli svědky marného odporu německých bankéřů, kteří se odmítli na podobném dobrodružství podílet. Mají své děsivé zkušenosti z pádu Výmarské republiky a nástupu fašismu po zhroucení měny. Náš Velký bratr za oceánem se prý nemůže mýlit. Takže němečtí bankéři sklidili posměch, že si zbytečně strachy nadělali do vlastních kalhot. Sjednocená Evropa se tedy u svého mladšího bratra na druhé straně Atlantiku poučila a vydala se jeho cestou.

Jak vyplývá z informací posledních dnů, zvýšení objemu agregátu M3 už přináší své plody. Množství peněz, které bylo vrženo pod taktovkou Maria Draghiho do oběhu v posledních třech měsících, začalo růst. Původně nás, finanční analfabety, Mario Draghi pevně ujišťoval, že natištěné peníze doplní jen díry v chybějící likviditě bank, aby se nezhroutily, a s nimi i celý náš hospodářský systém. A přísahal, že tyto peníze neprosáknou do oběhu a nezpůsobí inflaci. Sliby, chyby!

A je to tady: Množství peněz v eurozóně v podobě tzv. M3 (hotovostní peníze, krátkodobé cenné papíry se splatností do 2 let, žiro vklady) narostlo od září do listopadu 2012 o 3,4 %, čemuž ovšem neodpovídal hospodářský růst eurozóny. Měnová politika Evropské centrální banky nezůstává tedy bez následků v podobě rostoucí inflace. Otevřené kohouty Evropské centrální banky, kterou ovládli bankéři z jižních zemí eurozóny a skoro zadarmo napumpovali peníze do bank, však jenom posílila tendence ke spekulacím a nákupům státních dluhopisů zadlužených zemí.

Vždyť stát je pro bankéře dobrá partie, dlužní úpisy státu jsou doporučovaná investice. Jistí ji přece záchranné deštníky a hlavně zbytek majetku evropských občanů, na který se dá kdykoliv sáhnout. V nejhorším případě se uvalí na majitele nemovitostí vysoké daně, na které si budou zchudlí občané bez práce moci u bank půjčit. Banky, i ti neviditelní za nimi, vydělají na lichvářských úrocích dvakrát.

O "kvantitativním uvolňování" peněz, které by sloužily k úvěrování podnikatelských projektů v nejvíc postižených zemích eurozóny, nemůže být ani řeč. V jižní části eurozóny je přístup podnikatelů k úvěrům stále horší. Všechna opatření Evropské centrální banky vedla jenom ke zhoršení ukazatelů makroekonomického zlatého čtyřúhelníku, o kterém se učí děti už v prvním ročníku na středních ekonomických školách.

Druhý graf ukazuje, jak raketově narůstá zadlužení eurozóny a s tím spojený nárůst nezaměstnanosti v celé EU, neboť nasazená úsporná opatření kosí jedno pracovní místo za druhým. Viz graf dluhů eurozóny.



Roste nezaměstnanost, inflace, a padá HDP. A dluhy eurozóny dosáhnou v roce 2013 svého historického maxima kolem 85% k HDP. Převis obchodní bilance Německa za současné situace už také není výhodou, na které se dá stavět německý blahobyt, a o tom jsme zde psali… Renomovaný německý profesor Wilhelm Hanke, jehož nedělní přednášku ve švýcarském Luzernu stojí za to si poslechnout, uvedl na závěr.

 Plugin disabled

Plugin flash cannot be executed.

„V normální ekonomice stojí vždy proti zadlužení nějaké hodnoty - vybudovaná infrastruktura, domy, sociální zařízení, školy atd… Kde však toto všechno vidíme například v Řecku? Kde jsou všechny hodnoty, které by proti těmto dluhům měly na druhé straně rozvahy stát?“

Nikde, jsou v nafouknutých bublinách na burze. A jednou to praskne a k Černému pátku dojde tak, jako tak. Podívejte se na míru zadlužení zemí eurozóny.




Mezitím budou ale milióny lidí připraveny o to málo, co si svou prací vybudovali. „To je zločin a dobře naplánovaný zločin“, tvrdí profesor, který vede stovku německých akademiků a sepisuje s nimi jednu ústavní stížnost za druhou. Jeho přednášku by si měla vyslechnout především německá kancléřka a její naprosto dezorientovaný ministr financí Schäuble, doporučují němečtí a švýcarští diskutéři na internetu. Podívejte se, jak růst nezaměstnanosti mladých lidí obětovaných v zemích EU na oltář eura kopíruje míru zadlužení.



"Lichva ničí produktivní síly", říkal jeden známý intelektuál a politický praktik z Trevíru. Asi jsme nedávali při hodinách marxismu dostatečně pozor. Prožíváme tedy historický moment: největší loupež historie. Chodili jsme za školu a teď si důsledky naší ekonomické natvrdlosti budeme muset prožít na vlastní kůži.