Úmrtí velké osobnosti zavazuje i ty z nás, kteří nemají na nic čas, a ten zbylý tráví tím, že organizují čas druhých. Byl jsem vyzván, abych se zúčastnil pietní akce na památku svého bývalého spoluvězně. Akci připravil kamarád v zakouřené hospodě. Personál a zdejší opilci nevěděli, že zde máme veřejnou debatu. My jsme zase nevěděli, že oni to nevědí. Prostě česká koaliční dohoda v malém. Hlavní organizátor beztak přišel až na konec akce. Potáhl nosem a prohlásil, že je tam zakouřeno a zase odešel. Podobně někteří čeští "podnikatelé" žijí a pracují v Česku, takže zase nic nového.

Opilci vydrželi poslouchat Havlovu hru „Audience“ celkem se zájmem. Asi se domnívali, že jde o reportáž ze socialistického pivovaru starých zlatých časů, kdy pivo stálo dvě kačky, kdy všichni měli práci a kdy mafiáni byli k vidění jen v amerických filmech. Ve snu by je nenapadlo, že hru napsal muž, na něhož hlasitě nadávali ve druhé části veřejné debaty. V ní jsme já a kolega dávali k dobru jednak své vzpomínky na Václava a jednak jsme kolektivně tupili mrzkou politickou současnost. Pak pokračovalo čtení Audience, které se změnilo v drama. Opilci pochopili, že jde o divadlo, což je opravdu urazilo. Tolik vystřízlivění najednou neunesli a začali nahlas vykřikovat: „Běžte s tím Havlem do pr..le, vy ču...ci!“. Konečně se začalo dít něco reálného, z čeho by měl zesnulý dramatik absurdního divadla nefalšovanou radost. Kolega předčítající roli sládka přerušil představení Audience, zařval vzteky a chystal se lynčovat opilého pacholka. My jsme hned nevěděli, jestli to patří do partesu, bylo to naprosto divadelní a věrohodné zároveň. Opilec pochopil, že nejsme jen měkcí intouši a z bezpečnostních důvodů šel nadávat do vedlejšího sálu.

Zbylé osazenstvo se sesedlo ke stolu a začalo vášnivou debatu o současné občanské bezmocnosti. Tu exponenciálně zvyšoval fakt, že nikdo neposlouchal jemného moderátora v dívčím vydání. Začalo se mi to líbit a tušil jsem, že Havlovi se to jistě líbí též. Občané se po chvíli utišili, dali si druhý a třetí škopek a začali teoretizovat na vyšší úrovni. Dokonce vzali v potaz i tu nešťastnou moderátorku, která ze zoufalství chtěla zaplatit a jít domů. Když jsem odcházel, tři dvojice na sebe opět řvaly, ale tenktorát v radostném souzvuku opivněných duší. Nevím, kdo všechno Havla vygrantoval na oficiálních a nudných akcích. Ale my jsme jej rozhodně oslavili symbolickým, důstojně nedůstojným způsobem.