Ve dvou článcích (první najdete zde ) jsme sledovali obchodní spor mezi mezi francouzskou vládou a nadnárodní společností ArcerolMittal. Spor je charakteristický pro určitou podobu globalizace. Nadnárodní společnosti využívají sociálního či ekologického dumpingu, kterým jeden národní stát ze strachu ničí druhý. Snižování hodnoty nabídek pak vede k tomu, že tyto koncerny skoro nikde neplatí daně a přitom vykořisťují pracující nízkými mzdami, nelidskými pracovními podmínkami, včetně bezpečnosti a navíc ničí životní prostředí. Nezdaněné zisky pak perou přes daňové ráje. Viz systém “matrjoška” u off-shore společností, kam směřují i vytunelované peníze z Česka (Nastrčení ředitelé a tajemné daňové ráje).

Francouzský list po první pozitivní reakci na vládní prohlášení o zachování hutí ve Florange (viz náš článek zde) začal klást vládě zásadní otázky o skutečně podepsané smlouvě. Zdejší tisk totiž hraje roli hlídače demokracie a z principu ověřuje všechna vládní prohlášení. Ukazuje se, že uvnitř vlády došlo k zajímavému zlomu. Tisk jednoznačně oceňuje roli ministra “tvrďáka” Montebourga, který chtěl po lžích Mittalu ocelárnu znárodnit a pak prodat novému zájemci, který již projevil zájem. Zato Ayraultova vláda se lekla a udržela ocelárnu v chodu za cenu pravděpodobně mnohem horšího ústupku. Zdá se, že v prozatím tajné dohodě vlády rezignovala na strategický rozvoj zdejšího high-tech ocelárenského centra známého pod zkratkou Ulcos. Mittal měl ve smlouvě závazek, že toto centrum vybuduje.

Kapitulaci vlády odsoudily prakticky všechny francouzské deníky zprava i zleva. Přehled reakcí najdete zde. Zdá se, že jásání nad vítězstvím vlády v případě nyní již zcela neoblíbeného koncernu Mittal bylo předčasné. Vláda svým defétismem spadla z bláta do louže.

Efekty globalizace sledujeme trvale, viz články ohledně vraždění odborářů v Bangladéši, kde nakonec zahynulo nejméně 115 dělníků při požáru přímo ve fabrice. Stejně se ovšem postupuje i v USA, viz článek Jak Walmart vykořisťuje své zaměstnance.

Pilný neoliberál Jaromír Drábek chtěl zavést ekonomické otrokářství v podobné formě jako fungovaly pracovní tábory ve 30. letech v době největší hospodářské krize. Aspoň je vidět, kam nás zdejší mocipáni dostali. Naštěstí zasáhl Ústavní soud a otročinu zrušil s poukazem na dosud platná lidská práva, což předem avizovala občanská hnutí jako ProAlt.