<P> Trestní činnost obviněných, kterou páchali od roku 1995, je skutečně rozsáhlá. Státní zástupce Tomáš Milec předčítal obžalobu půldruhé hodiny. Také seznam obžalovaných nemá obdoby v krátké historii českého soudnictví po roce 1989. Je to skutečný zápas, bohužel nepříliš sportovního charakteru. Soupeře není nutno představovat. V českém tisku je ostrým hochům tradičně věnována velká pozornost a jméno dvaatřicetiletého Davida Berdycha se v médiích zmiňuje každou chvíli. Pozor, nejde o známého českého tenistu. Méně známí jsou hráči na druhé straně hřiště. Jsou to bývalí policisté Odboru boje s organizovaným zločinem Jiří Kaňka, Petr Koňařík, Josef Opava, Karel Suchomel, Jiří Žofčín a bývalý dopravní policista Jiří Železný. Kde by byl ale fotbal bez obránců, pardon obhájců – zmiňme alespoň Josefa Douchu obhajujícího Josefa Opavu, bývalého velitele pražského ÚOOZ. Kapitánskou pásku domácího mužstva nese Petr Franc, viceprezident Soudcovské unie ČR. Jeho pracovní heslo zní následovně: „Poznání nemocí našeho společenství je pro soudce, který chce být spravedlivý, velmi důležité. Nelze ho nabýt za soudcovskou lavicí.“ Mezi nejlepší výkony jeho kariéry patří případ bývalého ministra financí Iva Svobody a Barbory Snopkové. Nebo méně významný, ale o to těžší případ elitního detektiva Petra Vojtěchovského, velitele týmu Mari, který shromažďoval informace o Berdychovi. Na hrotu útoku stojí dozorový žalobce Tomáš Milec. A nezapomeňme ani na špílmachra sestavy domácích, vyšetřujícího žalobce Svatopluka Nauše. Ten vyšetřuje devatenáct případů loupeží a vydírání unesených podnikatelů a dalších osob.<BR><BR>

A zde končí fotbalová analogie a začíná tvrdá realita. Obžalovaní velící důstojníci policie přímo řídili rozsáhlý zločinecký gang čítající desítky osob, který se nezastavil naprosto před ničím. Loupežil, vydíral, mučil a vraždil. Jak se vůbec něco takového může stát přímo v policii? Odborníci na českou policii se shodují na jedné z hlavních příčin současného bídného stavu. Systém kontroly v Česku stále funguje na bázi „policista kontroluje policistu“. Jiří Kopal z Ligy lidských práv komentuje bezzubou inspekci následovně: "Inspekce je politicky poplatná. Není nezávislá a není otevřená občanům. Pracují v ní jen policisté, což je velmi problematické. Civilní osoby by přinesly do štábního způsobu práce zcela jinou kulturu." Tento stav trvá už léta. Možná si někdo vzpomene, za jakých podivných okolností odešel od policie Mikuláš Tomin, bývalý šéf Inspekce ministra vnitra. Verze pro veřejnost zní následovně: „Odcházím po šesti letech ze své funkce a Inspekci opouštím na vlastní žádost. Nastupuji v Bratislavě jako styčný důstojník českých a slovenských policistů. Je to post, o který jsem měl už před lety zájem, a pan ministr mi ho nyní sám nabídl. Už jsem toužil po změně.“ Tolik hlavní inspektor policistů pan Tomin, který na oplátku Grossovi doporučil vhodného nástupce do čela inspekce. A nyní zmiňme skutečné důvody odchodu, které se mezitím dostaly na veřejnost. Byla to smlouva o půjčce poskytnuté Tominovi, která se našla u jednoho z podezřelých napojeného přímo na Berdychův gang. Šlechetným a nezištným dárcem měl být podle Tominova vyjádření Gelani Aboud alias <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Tomin.htm"> Samopalník Tony</A>. Čeho je moc, toho je příliš; proto byl náčelník inspekce poslán nikoliv do vězení, ale do Bratislavy. Novým šéfem se stal bývalý náměstek Inspekce ministra vnitra Miroslav Borník. Než přišel do kontrolního oddělení policie, byl ředitelem Správy policie hlavního města Prahy. Podle zveřejňovaných výsledků tohoto útvaru pracuje nový šéf inspekce stejně usilovně jako jeho předchůdce. Bude i jeho výminek tak příjemný jako Tominův?
/n/n
Policisté o svých problémech vědí. Psycholog Jeroným Klimeš ve své studii <em>Korupce v policejní práci</em> doporučuje zavedení řízené provokace prováděné nastrčenými agenty: „Ti by mohli nabízet policistům úplatek a tak testovat jejich odolnost, protože u nich takovou odolnost požadujeme, ale nemůžeme ji a priori předpokládat.“ Dále pak Klimeš doporučuje větší selekci policejních uchazečů. Normální vysokoškolští studenti na úrovni lékařských nebo filozofických fakult sice v policejní akademii existují, ale prý asi tak dva exempláře v celé třídě. A špatná úroveň průměru brání učitelům tyto nadané studenty vzdělávat. Studium na policejní škole by mělo být mnohem méně finančně podporované (studenti dostávají profesní plat a ubytování zdarma) a mělo by být nahrazeno prospěchovým stipendiem. Dnes na policajtské škole funguje prakticky dvoustupňové známkování: 1 až 4 - prospěl a 5 - neprospěl. Vtipy na nadané příslušníky asi nejsou daleko od pravdy, podle oficiálního metru soudě. Je absurdní, že se v České republice najdou peníze na razantní zvýšení platů policistů, ale nenajdou se finance na zkvalitnění jejich přípravy, průběžného vzdělávání a kontroly. "Policisté přece nemusejí být nejlépe placení nevzdělanci v naší republice," uzavírá Klimeš. Kdo má zájem, může si o strastech řadového<A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Policie.htm"> policisty</A> přečíst zajímavý dokument./n/n
Ve vyšších patrech policejního žebříčku je situace mnohem depresivnější. Náladu vystihuje emotivní popis pohřbu zástupce ředitele policejní správy hlavního města Prahy plukovníka Zdeňka Janíčka: "Úterní pohřeb Janíčka byl velmi zvláštní. Pražská policejní správa nedala volno policistům - kolegům Janíčka, kteří se s ním chtěli naposledy rozloučit, a museli si brát dovolenou. I přes takové chování jich dorazilo hodně. Byli zamlklí a mlčenliví. Ticho na Janíčkově pohřbu a atmosféra byla prý vskutku zlověstná. Nikdo nepronesl žádný projev, jen příbuzní vzlykali. Čestná salva, jak bývá u podobných pohřbů zvykem, nezazněla." Tak popsal tragickou událost žurnalista <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/JanicekPohreb.mht">Richard Král</A>. Soudně uvažujícím policistům je jasné, že krizi, do které se dostala policie jako celek, nemohou vlastními silami zvládnout. Jak z toho začarovaného kruhu ven? Panuje velmi vážné podezření, že policie je účelově využívána politickými stranami, že kryje nejen gangstery, ale i možnou korupci veřejných činitelů, že stíhá nevinné a nepohodlné lidi, kteří mohou ohrozit mocné zločince, podnikatele nebo politiky. Mimochodem BIS podle jednoho z jejích operativců "dost často zakopává při prověřování nějakých závažných trestních činů o podezření, že v tom jedou také policisté.“ Tiskový mluvčí BIS Jan Šubert jen pokrčí rameny: „Co s tím můžeme udělat? My to nesmíme vyšetřovat. Když na něco takového narazíme, předává se to policii, nejčastěji inspekci." Začít by měli poslanci v parlamentu, pokud k tomu seberou odvahu. Na ty odvážné může čekat i známý symbol vystřelené nábojnice v umělecky ztvárněné obálce.
/n/n
Tristní stav spravedlnosti se pochopitelně zásadně dotýká také české justice, která nese na celém marasmu významný podíl. Ale nechme mluvit samotné soudce:
„Myslím si, že první příčinou - a velmi obtížnou příčinou - je jakási procesní až rigidní posedlost českého soudnictví. Když se podíváme na to, co je nejčastější příčinou délky soudních řízení, zjistíme, že to není nečinnost soudce, že spis by ležel, aniž by se ho někdo dotkl, ale že je to naopak čilý koloběh jednoho a téhož spisu mezi soudy prvního, druhého, eventuálně třetího stupně. Když soudce v první linii u okresního soudu rozhodne, vždy se některá strana odvolá a bohužel dochází k tomu, že se soudy vyššího stupně v rámci apelačního či kasačního řízení nezabývají meritem sporu, ale hledají procesní chyby v předcházejícím postupu řízení a z formálních procesních důvodů ruší rozsudky a věc vracejí znovu do počátku procesu. Je to jakási nemoc českého soudnictví a musím říci, že jsem se s ní setkal za svůj život mnohokrát. Dokonce bych řekl, že základní přístup českého soudce v jeho práci - nepadne-li mu spis - je ten, že napřed hledá způsob, jakým může tento spis postoupit někomu jinému, jak může namítnout svou nepříslušnost. Teprve když vyčerpá všechny prostředky ať už věcné, nebo místní nepříslušnosti, pak teprve hledá cestu, jakým způsobem tento spis vyřídit, ale nikoli bohužel meritorně.“ Tolik slovo soudce do <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Justice.htm">
vlastních řad</A>. Tvrdá to řeč. Pokud si přečtete celý rozbor, nepozvedne to vaši náladu. A u slabších povah může podobná analýza nahlodat důvěru v náš (nefunkční) soudní řád. Na devastující společenské klima naráží pan <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Soudce-Petr_Franc.htm">Petr Franc</A>, viceprezident Soudcovské unie ČR, a to v úvodním vyjádření citovaném na začátku článku. Musíme být však v kritice nestranní. Tento soudce je skutečně hoden označení soudce prostě proto, že soudí – tj. rozhoduje tak, že vykládá právo vložené do zákonných norem ve prospěch obecného dobra, spravedlnosti. Práce se nebojí a při zahájení procesu řekl: "Z jednání nebude pořizován zvukový záznam. Zlikvidoval bych tím minimálně celé trestní oddělení." Namísto toho použil starý způsob spočívající v tom, že každou výpověď diktuje zapisovatelce. Protokoly z jednání pak bude jednotlivým advokátům a státnímu zástupci posílat e-mailem. "Je to levné, rychlé a operativní." Mne jako zasvěceného fanouška samozřejmě těší, že za můj tým hraje schopný a pracovitý kapitán. Ale sportovní štěstěna je vrtkavá, a tak se ptám: Bude to stačit na vítězství? Podpoří France na hrotu útoku i dozorový žalobce Tomáš Milec? Nepoleví ve hře vyšetřující žalobce Svatopluk Nauš? Moc otázek najednou. Realizační tým pod vedením nejvyšší státní zástupkyně <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/Vesecka.mht">Renaty Vesecké</A> zachovává podezřelé mlčení. Jsem fanoušek bázlivý, vím co s dobrou sestavou udělají nečekaná zranění. Máme zkušené náhradníky?
<BR><BR>
Nahlédl jsem na stránky Institutu pro kriminologii a sociální prevenci a zde jsem našel zajímavou studii <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/OrganZlocinAnalyza.pdf">Násilí uplatňované organizovanými skupinami a organizovaným zločinem</A>, kde autoři sestavili hodně výmluvnou tabulku. Vyčísluje odměny slíbené, případně vyplacené, za provedení vraždy na objednávku. Mrkněte se na stranu 75-76, kde je celkový sazebník odměn, které se pohybují mezi dvaceti až sto tisíci korun. A co je důležité: v doloženém počtu případů byla <EM>jen jednou</EM> vyplacena slíbená odměna celá! Fandím našim hochům, ale trápím se obavami. Ceník provedených prací stojí velmi nízko, viz oficiální kurz. A tak se podívejme na aktivitu činovníků a manažerů zajišťujících politickou ochranu našeho mužstva ohroženého sestupem do záhrobí. Vyjádření oficiálních činitelů k tomuto klíčovému bodu jsou velmi mlhavá, viz citace z časopisu <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/KorupcePolitici.htm">Respekt</A>: "Já žádný recept nemám," připouští šéf sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Jan Vidím: "Nevím, jestli nějaký existuje. Policie potřebuje nového šéfa. Ostrého muže, který si přivede tým několika expertů a důkladně to pročistí." Podobně vyhýbavě mluví i pan Motejl: "Dokud státní zástupci nebudou šlapat policajtům na paty a nebudou kontrolovat, co vlastně dělají, nic se nepohne." Miroslav Kalousek, předseda KDU-ČSL: „Máte nějakou politickou sílu, tady někdo nese konkrétní odpovědnost za ministerstvo vnitra. Nejenom v dnešním roce, nejenom za poslední dva roky, ale za celých 15 let, protože to je dlouhodobý trend. A já jsem skoro přesvědčen, že zásadní změny v policejních strukturách budou vyžadovat skutečně širokou politickou dohodu, aby nedošlo k tomu, k čemu občas dochází, že ti, kterým se ty změny nelíbí, běhají za politickými konkurenty a žádají ochranu. My se opravdu budeme muset v poměrně širokém politickém spektru dohodnout, že tohle si vyžádá své zásadní systémové změny.“
<BR><BR>
Bývalý ministr vnitra Gross na toto téma neřekl nikdy nic. Ministr vnitra Bublan se ze zásady nevyjadřuje, ale pracovní podmínky pro vyšetřování se přece jenom zlepšily. Vláda se bezpečnostním rizikem organizované kriminality nikdy zásadně nezabývala. Ale případ NBÚ naznačuje, že situace se postupně mění. Prostě už to píchá do zadku i přes tlusté polstrování ministerských křesel. Jako fotbalový fanoušek vím o fotbalových funkcionářích své. Jsem rád, když hru nekazí nesmyslnými změnami pravidel nebo hrubými zásahy do sestavy týmu. Jsem věrný svému týmu a věřím ve vítězství.<BR><BR>
Na závěr podejme výčet obžalovaných: Gelan Aboud-Toni, Beránek, David Berdych, Doležal, Ján Dublinský-Čobol, Grospič, Daniel Herain-Pomáda alias Dan Kočka, Tomáš Hofer, Josef Kunstát-Indián, Mikyška, Michal Pineker-Motorkář, Tomáš Půta, Maroš Šulej-Paciga, Ladislav Karvay-Laci, Iveta Nečesaná, Miroslav Smugala, Martin Švec-Marci, Václav Štraus, Radek Trumpeš, Jan Zelený-Malej Honza, Luděk Žalud, Zdeněk Žalud. Bývalí policisté Odboru boje s organizovaným zločinem Jiří Kaňka, Petr Koňařík, Josef Opava, Karel Suchomel, Jiří Žofčín, bývalý dopravní policista Jiří Železný. Zcela nově obviněnými v kauze Berdychova gangu by měli být Milan Mach, Marek Miláček, Jaroslav Novák, Martin Mrňous, Miroslav Navrátil, Stanislav Rampouch, Radko Souček, Tomáš Šeminský. Podezřelí v kauze gangsterů v policejních uniformách jsou tito muži: Jaroslav Bela, Ladislav Boldi, Jaroslav Dub, Richard Fallada, Tomáš Grünwald, Rudolf Hapák, Miroslav Houdek, Petr Hraběta, Petr Hrbáček, Václav Chmelenský, Pavel Kudrna, Aleš Lehán, David Malý, Martin Mrňous, Michal Mošna, Roman Lexa, Jan Nečesaný, Patrik Skála, Ladislav Švancar, Miroslav Uhlíř, Miroslav Wittberger, Peter Zajak. Podezřelí známí pouze pod přezdívkami: Černej Radek, Damiáno, Džordž Libero, Leon z Ukrajiny, Marek. Celkem je vyšetřováno nebo stíháno soudem přes 50 osob a počet obžalovaných možná ještě vzroste.<BR><BR>