<P>Po zavraždění dalšího ze zlatých hochů české privatizace, pana Františka Mrázka (48), nebude na škodu podívat se na jeho životopis, jenž se navlas podobá mnoha jiným kapitánům českého průmyslu po roce 1989. Klikněte si na článek z časopisu <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/mrazek.mht">Respekt</A>, z něhož mne zaujaly způsoby, jak se mnohočetné podnikatelské aktivity tohoto muže vyšetřovaly v minulých letech. Cituji z článku:
<BR><BR><FONT face=Arial>„I tady je před stíháním zřejmě ochránily kontakty s Karlem Gottem, ale šli ještě o kus dál. S mnohonásobným zlatým slavíkem a náměstkem policejní inspekce českého ministra vnitra Milanem Jungrem (pozdějším Provodovým dvorním advokátem) založili s velkou slávou nadaci pro pomoc rodinám zabitých policistů. Potřesení rukou s policejním prezidentem Františkem Zelenickým přerostlo v dobrou známost. Zelenický se po několika měsících stal šéfem tuzemské pobočky Interpolu a funkci musel opustit o dva roky později, když policejní odposlechy odhalily jeho časté telefonáty s Mrázkem a Provodem, jejichž bankovní tunely se v té době už policie snažila rozkrýt. Ale spis, uzavřený v roce 1995, který dvojici (v té době už oba podnikají v partě s mladým Tomášem Pitrem a Radovanem Krejčířem) obviňoval ze skoro půlmiliardových podvodů, jejich kariéru neohrozil. Naopak. Jeden z vyšetřovatelů tunelu se za podivných okolností údajně zastřelil. Dozorující státní zástupkyně zase zahynula pádem ze schodů. Další vyšetřovatel byl obviněn z korupce v jiném případu. Tímto způsobem se vyšetřování postupně zauzlovalo a prakticky skončilo: dodnes přežívá jen jako ping-pong mezi policií, žalobci a soudy kvůli novému a novému došetření věci. A Mrázek začal vymýšlet obchody s politiky. Prostě se zorientoval i v této skupině a našel tam vlivné kontakty.“</FONT><FONT face=Arial><BR><BR>
</FONT>Citát mluví sám za sebe, nemá smysl k němu cokoliv přidávat. Vypovídá mimo jiné také o tom, jaká spravedlnost a pro koho v naší zemi doposud vládla. Jako filosofického liberála s konzervativními sklony mne zajímá, kdo vlastně ručil za vlastnická práva podniků a kapitálu svěřeného do státní a později i do soukromé péče. Jistě to byla strana, která si obranu vlastnictví napsala do svého vývěsního štítu. Její vztah k majetku definují zlatá slova pronesená v České národní radě: "Vole, tady se rozdávají majetky na tisíc let!", říkal prý tehdy místopředseda ODS Petr Čermák zkoprnělému českobratrskému faráři a chartistovi Zdeňku Bártovi z Občanského hnutí. Citaci najdete v rozsáhlém článku renomovaného žurnalisty a teoretika liberalismu <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/archiv/materialy/zak.mht">Václava Žáka </A>v Britských listech. Polemizuje s pojetím privatizace zlatých hochů Třísky a Klause, kteří následné problémy země geniálně vyřešili tím, že nedůvěřivému lidu nastrčili vhodné nepřátele: komunisty a socany. Nebylo by ale správné všechno shazovat na mladistvé a nerozvážné ekonomy typu Třísky a Ježka. Právní cítění a obhajobu společného majetku téměř dokonale pohřbila slavná oposmlouva mezi Zemanem a Klausem. Pak se spolčení organizovaného zločinu, průmyslníků hospodařících s nakradeným privatizačním majetkem a jim přisluhujících politických kumpánů stalo úplně normálním zjevem. Klientelismus byl nezbytný: pachatelé trestné činnosti museli s pomocí státních orgánů zakrýt miliardové podvody a defraudace. Tentýž klientelismus utužený zločinným spolčením byl však nezbytný i později, protože zbohatlík nemá nikdy dost a do státní kasy přidáváme my, daňoví poplatníci, pořád nějaký obolus. Jako filosofa mne zajímá fenomén nakradených peněz. Jde o „lehké peníze“, které můžete vyhrát ve sportce nebo v kartách. Obejmete je stejně ledabyle jako lehkou dívku, na jednu noc. Nakradené majetky nejsou podloženy poctivou prací jako u předních postav českého průmyslu v <A href="http://www.umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=176">prvorepublikových letech</A>. Novým milionářům spadly do klína díky žraločím způsobům a vinou generalizované korupce spojené všeobecným úpadkem veřejných mravů. Nyní se ukazuje nesnesitelná lehkost bytí takto získaného kapitálu. Protože se lehko nabyl, může se i lehce pozbýt, třeba kulkou nastrčeného zabijáka. Zaplatit přihmouřené oko a prst na spoušti není nákladná investice a v české privatizační minulosti se již mnohokrát vyplatila. Uvidíme, zda tato černá série bude pokračovat. Budování státu - řečeno slovy noblesního politického komentátora Ferdinanda Peroutky - dostalo po sametu do kolébky příliš mnoho negativ najednou: chatrně provedou privatizaci, ústup politické elity soustředěné v poražených politických pohrobcích OF, zásadní neloajalitu státních úředníků svedených příkladem bezprávně provedené privatizace. K zakrytí trestné činnosti přispěla absence zákonů daná úmyslnou nečinností poslanců v parlamentu, rozpad či rekonstrukce policie a soudnictví neschopného bojovat s organizovaným zločinem, marast politických stran chápajících politiku jako výnosné řemeslo, kde stačí hledět na vlastní zájmy tím, že prodávám obecný zájem soukromým společnostem a privátním gangům jako byl ten Berdychův. Z této konstelace je nyní třeba vybřednout; proto je třeba začít budovat stát pro další generace. A budou volby, přemýšlet je třeba.<BR><BR></P>