Strana zelených (SZ) se patnáct let utápěla v politických i finančních skandálech. Ne neprávem se o ní říkalo, že je jako meloun. Zelená zvenku, červená zevnitř. Přesto v ní působilo mnoho poctivých a pro Zelenou politiku zapálených lidí. V posledních dvou letech zažívá strana hluboký přerod. V roce 2002 navázalo se SZ kontakt tzv. Brandýské fórum, které iniciovalo dialog politiků napříč politickým spektrem. Po úvodním seznamování navrhlo Brandýské fórum na kandidátku SZ do parlamentních voleb několik kandidátů, kteří ve spolupráci s aktivními členy SZ sepsali moderní volební program. Volby nedopadly povzbudivě, aktivisté Brandýského fóra se ale nevzdali. Jakub Patočka, jeden z mluvčích fóra, oslovil okruh spřízněných lidí tzv. Tmavozelenou výzvou, která vysvětlovala, proč je dobré podílet se na obrodě Strany zelených, ukrývající v sobě nevyužitý potenciál. Při hospodářské revizi uvnitř SZ se objevily velké nedostatky, včetně vyplácení obrovských částek manažerovi strany, která neměla žádné politické výsledky. Přes mnohé potíže byl svolán sjezd a na něm byl, hlavně díky novým členům a touze po změně u členů starých, zvolen předsedou SZ Jan Beránek, bývalý ředitel Hnutí Duha. Bylo zvoleno předsednictvo, republiková rada, byl dopracován program, který není jen Zeleným konceptem, ale opírá se o zásady demokracie a lidských práv a věnuje se všem oblastem života země a jejích obyvatel.
<BR><BR>Potud vše dobré. SZ se však brzy počala zmítat v hlubokých vnitřních sporech. Mnoho nových členů se dosud nepodílelo na politické práci a vstupovalo do politiky s mnoha ideály. Byli zaskočeni tím, že ne vždy jde o přátelskou debatu lidí, kteří si rozumějí, že mnohdy je zapotřebí rozhodnout, aniž by o problému byli ostatní včas informováni a mohli se k němu vyjádřit. Zkrátka některým členům se začalo zdát, že se vedení SZ a jeho příznivci uchylují k zákulisním praktikám, účelově manipulují se členy na nejnižší stranické úrovni, někteří byli dokonce obviněni z účelového zakládání místních organizací, které měly údajně nekriticky podporovat politiku Jana Beránka a s ním spolupracujícího předsednictva. Definitivní rozkol nastal po sestavování kandidátky do evropských voleb. Lídrem se stal Jakub Patočka, ve kterém jeho odpůrci uvnitř strany vidí manipulátora, který, ač nemá stranickou funkci, fakticky řídí její kroky. Strana se rozdělila na dva tábory, které spolu svádějí poměrně urputný boj o vliv. Místo aby strana veřejně označila své politické odpůrce a vedla s nimi korektní politický boj, je do značné míry paralyzována vlastní situací.
<BR><BR>Tuto situaci vidím jako programový spor mezi těmi, kdo vnímají politický rozměr svého působení, jsou schopni utvářet a realizovat politický program pevně ukotvený v politice demokratické, nekorupční, s úctou k právům menšin všeho druhu, orientované proevropsky.<BR>V září se konal mimořádný sjezd. Své předsednictví obhájil Jan Beránek, členy vedení (sedm míst) se stali jeho oponenti Dana Kuchtová, pocházející z organizace Jihočeské matky, Martin Bursík, ministr životního prostředí v přechodné Tošovského vládě z roku 1998, a Petr Štěpánek, pražský komunální politik se zahraniční zkušeností. Pokud se tito pánové dokáží sjednotit na programových cílech a postupu k nim, má před sebou SZ nadějnou perspektivu.
<BR><BR>Listopadové komunální volby neskončily pro SZ úspěchem. Své členy má pouze v zastupitelstvu Jihomoravského kraje, kde jim k mandátům pomohla celoroční kampaň proti přesunu hlavního nádraží, jež vyústila v městské referendum. Příčin neúspěchu je mnoho. SZ je stále vnímána jako okrajová strana, která nemá šanci překročit hranici pěti procent. V očích veřejnosti jde o stranu s úzkou orientací pouze na životní prostředí, chápané jako ochrana krajiny a zvířat a třídění odpadu. Zatím se nedaří veřejně prezentovat postoje strany k celospolečenským problémů, k návrhům zákonů či k názorům politiků jiných stran. Na volební kampaň chybí finanční prostředky, a přesto se podařilo získat senátorské křeslo díky výborné kampani Jaromíra Štětiny, pro jehož podporu byli získáni představitelé všech kandidujících stran kromě protikandidáta za ODS.
<BR><BR>Do parlamentních voleb chybí dva roky. Ihned po nich, na podzim, proběhnou volby komunální. SZ chce v těchto volbách uspět. Její místo v parlamentu by nastínilo možnost koalice s ČSSD a KDU-ČSL, tedy koalice demokratických stran proti ODS a KSČM. V českém parlamentu by se objevila strana, která je členem Evropské strany zelených se silným zastoupením v Evropském parlamentu, strana, jejíž program o přístupu k politice vysoce překračuje naši politickou všednodennost.<BR><BR>
Hana Holcnerová<BR><BR>